„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Prosinec 2011

02. Prosinec 2011
Robert Sedláček: Muži v říji

Robert Sedláček: Muži v říji

Robert Sedláček se po svém absolutoriu vrhl do světa filmových dokumentů, vesměs s produkcí České televize, a v průběhu let se zaměřil na ústřední téma politiky a zejména fenoménu českých politiků - legendární jsou jeho dokumenty Cesta k moci (2006), Miloš Zeman - nekrolog politika a oslava Vysočiny (2007) a V hlavní roli Gustáv Husák (2008). V roce 2006 pak jako střela vznikl i do kategorie celovečerních filmů a během pěti následujících let dokázal do kin uvést hned čtveřici svých čistě autorských filmů - Pravidla lži (2006), Muži v říji (2009), Největší z Čechů (2010) a Rodina je základ státu (2011).
Robert Coover: Vyplácení služky

Robert Coover: Vyplácení služky

Spanking the Maid, 1982

Americký autor Robert Coover ve svém díle kombinuje mystifikaci a fikc, s prvky postmodernistického bourání stylu i uceleného vypravěčského příběhu. Svého tvůrčího vrcholu dosáhl na rozmezí 60. a 70. let, kdy napsal své dva klíčové romány The Universal Baseball Association, Inc., J. Henry Waugh, Prop. (1968) a The Public Burning (1977).
Tomáš Řehořek: Piko

Tomáš Řehořek: Piko

Způsob zpracování autorského filmu Tomáše Řehořka Piko, s podtitulem „Skutečný příběh drogy, která změnila svět“, balancuje na rozmezí mezi hraným filmem a hraným dokumentem. V každém případě o české droze pervitin, celosvětově známé jako piko, se toho ve filmu nedozvíme celkem nic nového. Podobným způsobem ustoupil do pozadí i původní záměr filmového dokumentu s někdejšími třemi hlavními aktéry české pervitinové scény na pomezí 70. a 80. let - jedním z vynálezců pervitinu, Pavlem Gregorem, policistou z protidrogového oddělení přezdívaným Fífa a jedním z nemála přeživších prvotních aplikátorů drogy, zpěvákem skupiny Vitacit Danem Horynou. Dějové vsuvky měly původně jen dramaticky doplňovat rozhovory s těmito třemi pamětníky, ty ale ve výsledné verzi zcela upozaděny a zařazeny až na samý konec filmu - to, o čem film ve skutečnosti pojednává, se tak divák dozvídá jaksi jen mimoděk.
Komix Alois Nebel

Komix Alois Nebel

Alois Nebel byl suverénně nejočekávanějším snímkem mnoha posledních let, kdy první trailer byl uveřejněn již více než rok a půl před premiérou filmu. Avšak od této úvodní ochutnávky udělali jeho tvůrci značný kus práce, zásadně změnili koncepci, zcela přetvořili původní scénář a značně se tak odklonili od původní předlohy v podobě komixové trilogie. - A udělali tak dobře, protože původní příběh trpí mnoha dějovými inkonzistencemi a zejména mu chybí uchopitelný leitmotiv a pointa, jimiž se ve filmovém scénáři stal odsun sudetských Němců. Výsledný snímek tak přišel do kin o rok později než byly původní plány - koncem září 2011, a na poměry českého filmu s obřím rozpočtem 80. miliónů.
Evald Schorm: Každý den odvahu

Evald Schorm: Každý den odvahu

Evald Schorm, přední představitel Československé nové vlny, je celosvětově znám zejména pro svou stejnojmennou filmovou adaptaci novely Josefa Škvoreckého Farářův konec z roku 1968, jež v alegorii popisuje skutečné události z 50. let, kdy byl farář Josef Toufar z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti mučen a umučen k smrti v rámci chystaného monstr procesu, ve kterém měla tajná bezpečnost, respektive komunistická soudní justice zatočit s katolickými kněžími. Ale ani jeho další klíčové snímky Den sedmý, osmá noc z roku 1969 a Každý den odvahu z roku 1964 nelze označit za smířlivé - Každý den odvahu se své premiéry dočkal až rok po svém natočení v roce 1965, kdy s předvěstí Pražského jara začalo všeobecné tání a větší tolerance cenzorský zásahů. A už vůbec ne syrové podobenství sovětské okupace Československa Den sedmý, osmá noc, jež okamžitě po svém dokončení putovalo do trezoru a své premiéry se tak tento snímek dočkal až v roce 1990, tedy dva roky po Schormově smrti.
19. Prosinec 2011
Marcel Bystroň: Po hlavě do prdele

Marcel Bystroň: Po hlavě do prdele

Režisér Marcel Bystroň má na svém kontě již tři celovečerní snímky, které celkem bez většího vzruchu prošly kiny a filmovým recenzentům nestály ani jako ten nejsnadnější cíl pro jejich naprosté rozcupování - až neuvěřitelně chabé kvality napsaly recenzi samy o sobě. Marcel Bystroň tak více proslul ve sporu s Deanou Deana Horváthovou-Jakubiskovou, kdy měl původně točit svůj scénář filmu Post Coitum, ale Horváthová režii nakonec vnutila svému manželovi Juraji Jakubiskovi.
Aki Kaurismäki: Ariel

Aki Kaurismäki: Ariel

Finsko bývá mnohdy líčeno jako země, kde panuje deprese, chmurná nálada a dlouhé večery se zde přežívají s lahví tvrdého alkoholu. A přesně v tomto duchu svou zemi líčí ve svých filmech její celosvětově nejznámější, respektive jediný známý, filmový tvůrce, Aki Kaurismäki. Asi ne náhodou jsou tak Kaurismäkiho filmy mnohem známější a oceňovanější za hranicemi Finska. Kaurismäkiho opus Ariel z roku 1988, pro který sám napsal scénář, režíroval jej, ale jej i sám produkoval, patří do volné trilogie ztracenců (společně se snímky Stíny v ráji 1986 z roku a Děvče ze sirkárny z roku 1990), ale její leitmotiv lze vysledovat napříč celou Kaurismäkiho filmografií. Ariel samotný má pak hodně blízko ke Kaurismäkiho prvotině - ke stejnojmenné adaptaci slavného románu F.M. Dostojevského, Zločin a trest z roku 1983.
23. Prosinec 2011
Karel Spěváček: Brak

Karel Spěváček: Brak

Petr, Honza a Karel, z nichž dva, jak se dozvíme v úvodní pasáží, dělají plastického chirurga a učitele, mají v nepřítomnosti rodičů marihuanový dýchánek. Slovo dá slovo a zavolají si prostitutku, která se však předávkuje kokainem a zemře na zástavu srdce - uprostřed koitu jedním z nich. Rozvíjí se tak bláznivá zápletka, do které dále vstoupí poslíček s pizzou - je třemi kamarády poté, co uvidí v ložnici, mrtvou prostitutku, svázán a zavřen do komory. Dále pasák a nesmiřitelný nájemný vrah, kterému tato trojice poněkud nešťastně ukradne auto, aby mohla uklidit tělo… - Toť nosná rovina příběhu jednoho z nejzoufalejších a nejnudnějších snímků poslední dekády, filmu Brak.
Kategorie
23. Prosinec 2011