„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Únor 2012

Vít Olmer: Nahota na prodej

Vít Olmer: Nahota na prodej

Kritikou proklínaný, diváky milovaný a ač režisérovi, scénáristovi i příležitostnému herci Vítu Olmerovi nemohou mnozí přijít na jméno, nelze mu upřít zcela nesmazatelnou stopu v české kinematografii, kdy hned několik jeho filmů patří mezi legendární: Co je vám, doktore? (1984), Jako jed (1985), Tankový prapor (1991) a Nahota na prodej (1993).
Ray Bradbury: Marťanská kronika

Ray Bradbury: Marťanská kronika

The Martian Chronicles, 1950

Ray Bradbury publikoval více 11 románů, na 400 povídek, přes 20 divadelních her a dále značné množství televizních scénářů a dalšího literárního materiálu. Přes svou celoživotní plodnost je však Bradbury synonymem dvou děl ze svého raného období - sbírky povídek Marťanská kronika z roku 1950 a románu 451 stupňů Fahrenheita z roku 1953.

Das Vermächtnis Kains, Teil 1.: Die Liebe - Venus im Pelz, 1870

Leopold von Sacher-Masoch: Venuše v kožichu

Leopold von Sacher-Masoch: Venuše v kožichu

Když Leopold von Sacher-Masoch v roce 1870 vydal spis Láska, který měl tvořit první část plánovaného šestidílného cyklu Kainovo dědictví, vzbudil velmi příznivý ohlas jak u čtenářů tak u soudobých recenzentů a Sacher-Masoch se konečně etabloval jako úspěšný spisovatel. A byť byla součástí románu i novela Venuše v kožichu, která je dnes považována na bibli sexuální deviace masochismu, nevzbudilo to žádné pohoršení ani ze strany soudobých velmi konzervativních čtenářů, natož pak reakci jinak velmi přísné rakousko-uherské cenzury. - To, že německý psychiatr Richard von Krafft-Ebing ve svém spisu z roku 1886 Psychopathia Sexualis označil Venuši v kožichu jako typické dílo typu sexuální deviace, kterou po autoru novely nazval masochismus, se sice zasloužilo o nesmrtelnost této novely i samotného autora, současně to však Sacher-Masocha vyřadilo ze všech veřejných knihoven, ale i dějin literatury.
Miroslav Hubáček: Flám

Miroslav Hubáček: Flám

Režisér, scénárista a profesor na pražské filmové FAMU Miroslav Hubáček má na svém kontě co by režisér a scénárista desítku filmů, avšak zub čas z nich přežily sotva dva a to Haškovy povídky ze starého mocnářství z roku 1952 a Flám z roku 1966. V obou případech pak navíc ani ne tak pro své nestárnoucí kvality jako spíš prostě jen proto, že se jednalo o komedie a měly silné herecké obsazení v čele s těmi největšími hvězdami své doby.
John Maxwell Coetzee: Deník špatného roku

John Maxwell Coetzee: Deník špatného roku

Diary of a Bad Year, 2007

Spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003 proslul jako autor románových fikcí, ve kterých často neoddělitelně míchá fantazii a předlohu z vlastního života, často s hlavní postavou mužského i ženského pohlaví jakožto vlastním alter egem. Okrajovější a v českém překladu zcela neznámou je esejistická část jeho díla, ve které se Coetzee vyjadřuje jak k literatuře tak k politice a aktuálním velmi často kontroverzním tématům.
Jan Mikulášek: Elementární částice

Jan Mikulášek: Elementární částice

Román francouzského básníka a romanopisce Michela Houellebecqa, Elementární částice, není pro svou postmoderní nejednoznačnost, chmurný děj, ale i expresivní styl plný popisů sexuálních scén, vulgarit a násilí zrovna čtením pro chvíle oddechu, přesto se však takřka okamžitě po svém vydání v roce 1998 stal francouzským bestsellerem, v roce 2006 byla na jeho motivy natočen stejnojmenný film, v roce 2007 byl vydán jeho český překlad a konečně v roce 2010 byla kniha po několika světových dramatizacích uvedena i na prknech brněnského divadla Reduta.
Erika Hníková: Nestvatbov

Erika Hníková: Nestvatbov

Vedle nestorkyně Heleny Třeštíkové, kontroverzní dvojice Filipa Remundy a Víta Klusáka, je nejvýraznější postavou současné české filmové dokumentaristiky rovněž lehce kontroverzní filmařka Erika Hníková, jež do širokého povědomí vstoupila již svým absolventským a prvním celovečerním filmem Ženy pro měny, ale diskuzi a značný mediální vzbudily i její další snímky, zejména pak ten poslední z roku 2010 Nesvatbov.
Jiří Vejdělek: Muži v naději

Jiří Vejdělek: Muži v naději

Jiří Vejdělek svou kariéru začal jako režisér 19 dílů televizního seriálu Redakce, který produkovala a na svých obrazovkách v letech 2004 až 2006 uvedla televizní stanice Nova. Tato stanice mu věřila natolik, že mu jakožto producent v roce 2006 svěřila i režii filmu na motivy stejnojmenné novely Michala Viewegha Účastníci zájezdu, který do kin, poněkud překvapivě, protože se jednalo o Vejdělkův vůbec první celovečerní film, přitáhl takřka 800 tisíc diváků. Účastníci zájezdu byl snímek zaměřený na konzumního diváka a poté, co Vejdělek v roce 2007 natočil dva snímky Václav a ROMing, jež byly co do estetické úrovně obratem o 180° a jako režisér v nich naznačoval nemalé umělecké ambice, čekalo se, že Vejdělek by se mohl stát personou primerou českého filmu, který má šanci se prosadit i u zahraničního diváka. Ten ale v roce 2010 respektive 2011 do kin uvedl dvojici snímků Ženy v pokušení a Muži v naději, kterými se etabloval jako tvůrce lascivních komedií, které však do kin přitáhly 1,2 miliónu a druhý film pak jen 850 tisíc dicáků, čímž se staly nejnavštěvovanějšími filmy posledních dvou dekád, respektive co do komerčního úspechu nejvíce vydělávajícími snímky historie české kinematografie.
August Strindberg: Červený pokoj

August Strindberg: Červený pokoj

Röda rummet, 1879

Třicetiletý August Strindberg měl roce 1879, kdy zveřejnil svůj první slavný román Červený pokoj, na svém autorském kontě již 7 divadelních her, ale ani jednu z nich žádné divadlo nepřijalo do svého repertoáru. Strindberg tak pracoval jako knihovník v Královské knihovně ve Stockholmu a přispíval do nejrůznějších švédských novin. A že jeho život nebyl v tomto období příliš finančně úspěšný, hovoří i to, že v lednu 1879 vyhlásil osobní bankrot.
Helena Třeštíková: René

Helena Třeštíková: René

V roce 1989 začala Helena Třeštíková v nápravném středisku pro mladistvé v Libkovicích natáčet skupinku pěti mladistvých delikventů s tím, že jejich dalších osudy sledovala po dobu dalších tří až šesti let filmovou časosběrnou metodou. Vznikla tak volná série středometrážních dokumentů Řekni mi něco o sobě, které mezi léty 1992 až 1997 odvysílala Česká televize: Pavlína (1992), René (1993), Láďa (1994), Martin aneb mít či být (1994) a Zrání zla (1997). Jednoho z hrdinů, Reného, pak začala sledovat dlouhodoběji poté, co jí v roce 1992 vykradl a v roce 2008 pak Třeštíková nasbíraný materiál z úseku téměř dvaceti let sestříhala do podoby celovečerního filmu, který získal mimo jiné i cenu ARTE za nejlepší evropský dokument roku 2008.