„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Anglická literatura

Graham Greene: Jsem Angličan

Graham Greene: Jsem Angličan

England Made Me, 1935

Souhrnné vydání díla Grahama Greena by čítalo více než 50 svazků. Greenova tvorba pak během půlstoletí jeho aktivní umělecké kariéry významně ovlivnila vývoj celé světové literatury, ba svými tématy zasáhly snad všechny myslitelné aspekty, napříč většinou literárních žánrů. Nicméně již od jeho raných uměleckých počátků lze napříč i tak různorodou tvorbou nalézt několik typických Greenovských „archetypů“, jejichž prapůvod lze vystopovat již v jeho novele z roku 1935, Jsem Angličan.
Emily Brontëová: Na Větrné hůrce

Emily Brontëová: Na Větrné hůrce

Wuthering Heights, 1847

Emily Brontëová zveřejnila svůj román Na Větrné hůrce v roce 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell, kdy takřka vzápětí zemřela na tuberkulózu. Toto její jediné dílo tak na dlouhá desetiletí zcela zapadlo jakožto nepříliš zdařilá prvotina Emiliiny slavnější sestry Charlotty Brontëové, za které bylo Na Větrné hůrce dlouhá léta považováno.
Bernard Shaw: Pygmalión

Bernard Shaw: Pygmalión

Pygmalion, 1913

Byť Bernard Shaw během své tvůrčí kariéry napsal více než 700 divadelní her a položil tak základy současného britského dramatu, de facto jej přežilo pouze jedno jediné dílo, které je navíc známější svým muzikálovým zpracováním jako My fair lady.
Graham Greene: Jádro věci

Graham Greene: Jádro věci

The Heart of the Matter, 1948

Ačkoliv můžeme Grahama Greena zařadit mezi nejvýznamnější spisovatele 20. století, bývá charakteristika jeho díla mnohdy nejednoznačná. - V kontextu anglosaské literatury bývá zařazován do druhokolejné kategorie s přívlastkem autora co do názorů i obsahu díla příliš přimknutého ke katolicismu. Na straně druhé se v souvislosti s Greenem můžeme potkat s označením „Dostojevský 20. století“ či s výčtem mnoha ocenění, jež jeho dílo, v čele s romány Moc a sláva, Tichý Američan a Jádro věci, bývá zařazováno do seznamu toho nejlepšího, co kdy bylo napsáno. K nejednoznačnému postoji může též přispět Greenovo členství v britské komunistické straně ve 20. letech (vstoupil tam dle svých slov z pouhé recese) či angažmá v britských tajných službách během II. světové války, kdy mimo jiné působil i v africké Sierra Leoně.
11. Únor 2009
Graham Greene

Graham Greene

Graham Greene, 2. října 1904 – 3. dubna 1991
08. Únor 2009

An Ideal Husband, 1895

Když konverzační komedie, tak Oscar Wilde a jeho neodmyslitelný vtip, ironie a cynismus. A byť je jeho dílo omezeno relativně krátkým tvůrčím obdobím, které bylo násilně přerušeno obviněním Wildeho z homosexuality a pozdějším odsouzením ke dvěma rokům nucených prací, patří jeho dílo nejen k nejčtenějším, nejhranějším a zejména i k nejvlivnějším.
Salman Rushdie: Hanba

Salman Rushdie: Hanba

Shame, 1983

Salman Rushdie ve svém díle typicky kombinuje prvky magického realismu a příběhu s pozadím v autentických osobách a událostech., Vypravěčský styl kolážově kombinuje klasickou románovou stylistiku s volným esejem tak, že celé Rushdieho dílo lze umístit někam mezi Gabriela Garcíu Márqueze, mistra žánru magického realismu, a Milana Kunderu, předního představitele moderního eseje. Ovšem s tím dodatkem, že kvalit obou Rushdie dosahuje jen z malé části.

The Day of the Jackal, 1971

Frederick Forsyth ve své prvotině a současně i svém suverénně nejznámějším díle Den pro Šakala dokonale zúročil své bohaté zkušenosti zpravodajského reportéra (částečně působil i v Československu) tak, že celá novela se vyznačuje rychlým spádem děje i autentickým popisem špionážního a policejního prostředí.
George Orwell: Nadechnout se

George Orwell: Nadechnout se

Coming Up for Air, 1939

Přiznám se, že oproti většinovému proudu čtenářů neadoruji Orwellovu nejslavnější dvojici děl, alegorii Farma zvířat z roku 1945 a utopii 1984 z roku 1949. Naopak George Orwella oceňuji pro jeho předválečnou prózu, jež na rozdíl od výše zmíněných románů, které jej celosvětově proslavily, ba jejich prostřednictvím se stal nesmrtelným, vychází co do tématu z vlastních prožitků a zkušeností.
David Lodge: Den zkázy v Britském muzeu

David Lodge: Den zkázy v Britském muzeu

The British Museum is Falling Down, 1964

V anglosaských zemích, Velké Británii pak zejména, má v humoristické literatuře poměrně silné zastoupení tzv. akademický román mezi jehož nejznámější představitele jednoznačně patří Šťastný Jim Kingsleyho Amise, Jíst lidi je neslušné Malcolma Bradburyho, ale též Hostující profesoři anebo Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge.
Salman Rushdie: Východ, západ

Salman Rushdie: Východ, západ

East, West, 1994

Síla i kvality Salmana Rushdieho spočívají, pomineme-li onu řemeslnou část, kterou zvládá lépe než na výbornou, zejména v jeho osobité derivaci magického realismu. Ne, že by snad Rushdie sám o sobě přinesl cokoliv nového, naopak, Rushdie se pouze svezl po proudu čtenářsky velmi oblíbeného stylu vyprávění, nicméně to, co jej odlišuje od mnoha podobně laděných romanopisců, je zejména Rushdieho unikátní životní příběh, všeobecné povědomí díky kontroverzním dílům Půlnoční děti a Satanské verše, ale i určitý kulturní most mezi západním a východním myšlením.
James Clavell: Král Krysa

James Clavell: Král Krysa

King Rat, 1962

Tzv. válečné romány se minimálně od dob Remarquova Na západní frontě klid staly zcela plnohodnotným žánrem krásné literatury, ba, dokonce lze mezi nimi najít i několik děl, jež překročily prosté hranice literatury a jejich nosné myšlenky se staly zcela běžnou položkou všeobecné vzdělanosti. A právě mezi tato díla, jež nejenže odolávají času i společenským změnám je nejznámější, do značné míry autobiografické, dílo Jamese Clavella, Král Krysa.
George Orwell: Farářova dcera

George Orwell: Farářova dcera

A clergyman's daughter, 1935

George Orwell zvlášť pro současného čtenáře proslul zejména svými díly ze závěrečného období svého života - alegorií Farma zvířat a utopickým 1984, nicméně nejen v kontextu jeho díla ale i životního postoje jej lze lépe charakterizovat jako levicově laděného novináře a esejistu, jenž kritizoval sociální nerovnost, staroanglický kastovní systém s jeho byť nepsanými tak nepřekročitelnými zákony.

Lucky Jim, 1954

Kingsley Amis: Šťastný Jim

Kingsley Amis: Šťastný Jim

Z humoristických románů, jež prorazily do povědomí nejširší čtenářské veřejnosti, by se dala sestavit celá knihovna a dle všech vnějších faktorů by v této knihovně neměl chybět ani Šťastný Jim. Charakterizovat však Šťastného Jima jen jako zábavnou četbu pro ležení u vody by bylo hodně velkým omylem.
Salman Rushdie: Satanské verše

Salman Rushdie: Satanské verše

Pro průměrného obyvatele Evropy, jež má za sebou staleté boje o náboženskou toleranci, jsou události kolem Satanských veršů (název je odvozen od poněkud sporné původní verze 53. sútry Koránu Sarat-annajim {Sútra Hvězdy}, ve které měl Prorok oslavovat tři předislámské bohyně al-Lát a al-´Uzzá a Manát, ale verše později jako dílo ďáblovo zavrhl) zcela nepochopitelné, byť pro tolik liberální západní myšlení byla satira na účet Ježíše Krista ještě před několika málo desítkami let přísné tabu (viz Moje zápisky Leonida Andrejeva).