„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Anglická literatura

Graham Greene: Náš člověk v Havaně

Graham Greene: Náš člověk v Havaně

Our Man in Havana, 1958

V letech 1941 až 1944 Graham Greene oficiálně působil jako zaměstnanec britského ministerstva zahraničí v středoafrické Sierra Leone a teprve po otevření tajných archivů v roce 2010 se konečně potvrdilo to, co bylo tušeno již dlouhá léta, a to že Greene ve skutečnosti pracoval jako špion pro MI6. Sierra Leone sice byla na periferii světové dění a nelze tedy v žádném případě předpokládat, že by Greene plnil úkoly s významnějším dopadem, přesto ale byl jeho přímý nadřízený v pozdějších letech odhalen jako dvojitý sovětský agent.
Graham Greene: Konec dobrodružství

Graham Greene: Konec dobrodružství

The End of the Affair, 1951

Konec dobrodružství je v bibliografii Grahama Greenea v pořadí posledním dílem, ve kterém řeší svůj vztah k bohu, k náboženské morálce ale i ke katolicismu obecně. - V souvislosti Greenem se lze dokonce setkat s přízviskem katolického spisovatele, kdy ač tato část jeho tvorby tvoří pouhá pětice z celkový šestadvaceti románů a novel, nezahrnuje v to dílo povídkové i dramatické, zaujímá v ní nejústřednější místo.
Graham Greene: Ministerstvo strachu

Graham Greene: Ministerstvo strachu

The Ministry of Fear, 1943

V novele Ministerstvo strachu Graham Greene rozvíjí hned několik témat, které v různých variacích rozvíjí napříč celým svým dílem. Je to jednak osudová láska mezi starším mužem, který stojí často na okraji společnosti, není-li přímo jejím vyvrhelem. Dále jsou to témata bombardování Londýna, činnost tajných služeb a falešné obvinění z vraždy s policejním pronásledováním.
Graham Greene: Doktor Fischer ze Ženevy

Graham Greene: Doktor Fischer ze Ženevy

Dr. Fisher of Geneva or The Bomb Party, 1980

Novela Doktor Fischer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou bývá v díle Grahama Greenea řazena do jeho odlehčenější humoristické části. Avšak nebyl by to Greene, kdyby se i v tomto díle neskrývalo hlubší psychologické pozadí - v tomto případě v osobě doktora Fischera, jenž je na jedné straně proslulý boháč, který nepropadl manýrům zbohatlíků, na straně druhé však pohrdá lidmi, ba ve vztahu ke svým nejbližším se chová jako manipulující sadista, jenž nechce aby byli ostatní šťastní, nemůže-li být šťastný ani on sám.
James Patrick Donleavy: Zrzoun

James Patrick Donleavy: Zrzoun

Dnes již nemůže román Zrzoun Jamese Patricka Donleavyho svého čtenáře nikterak šokovat, avšak v polovině 50. let bylo jeho první vydání událostí ne nepodobnou té, jakou vyvolal Vladimír Nabokov s románem Lolita. A právě u podobnosti mezi Zrzounem a Lolitou se na chvíli zastavme - oba romány toho totiž mají společného víc, než by se mohlo na první pohled zdát:
David Lodge: Hostující profesoři

David Lodge: Hostující profesoři

Changing Places: A Tale of Two Campuses, 1975

David Lodge je proslulý zejména svými humoristickými romány z univerzitního prostředí, jež se jakožto svébytný žánr obvykle uvozují jako „profesorské“. - Humoristický žánr ze školního prostředí, tak zvaný profesorský román, má u nás velkou čtenářskou tradici, kdy české překlady klíčových děl s touto tématikou u nás vycházely jen s minimálním několikaletým odstupem, což lze vzhledem k době plánovaných pětiletek označit na překlady takřka simultánní.
John Maxwell Coetzee: Zrání

John Maxwell Coetzee: Zrání

Summertime, 2009

V třetí části fiktivní autobiografie Johna Maxwella Coetzeeho Zrání již není vypravěčem postava Johna tak, jak tomu bylo v prvních dvou částech Chlapectví a Mládí, ale vyprávění, či možná spíše reportáž, je psána postavou mladého anglického badatele Vincenta, který v rámci své vědecké práce zkoumá vztah již zesnulého Coetzeeho k ženám. Časové umístnění děje je v románu vyznačeno daty jednotlivých rozhovorů s ženami z Coetzeeho života, které se staly předlohou pro jeho literární postavy.

Homage to Catalonia, 1938

George Orwell: Hold Katalánsku

George Orwell: Hold Katalánsku

Prakticky až do vydání Farmy zvířat v roce 1945 byl George Orwell znám omezeném okruhu čtenářů, který jej znali jakožto levicového novináře, jenž se však nikdy nedal svázat žádnou ideologií a kritizoval politickou scénu na levé i pravé straně tak, že více než pro své, v té době již bohaté, prozaické o žurnalistické dílo, jej předcházela pověst nesmiřitelného novináře a pro mnohé i provokatéra.
13. Květen 2011
George Orwell

George Orwell

  1. Na dně v Paříži a Londýně (Down and Out in Paris and London, 1933, česky 1935)
  2. Barmské dny (Burmese Days, 1934, česky 1998)
  3. Farářova dcera (A Clergyman's Daughter, 1935, česky 2000, recenze)
  4. chraň aspidistru (Keep the Aspidistra Flying, 1936, česky 2001)
  5. The Road to Wigan Pier, 1937
  6. Hold Katalánsku (Homage to Catalonia, 1938, česky 1991, recenze)
  7. Nadechnout se (Coming Up For Air, 1939. česky 2003, recenze)
  8. Válečný deník (My Country Right or Left, 1940-1943, česky 2007)
  9. Ohlédnutí za Španělskou válkou (Looking Back on the Spanish War, 1943, česky 1991)
  10. Jak umírají chudí (How the Poor Die, 1946, česky 1995)
  11. Farma zvířat (Animal Farm, 1945, česky 1946)
  12. 1984 (Nineteen Eighty-Four, 1949, česky 1984)
John Maxwell Coetzee

John Maxwell Coetzee

  1. Dusklands (1974)
  2. V srdci země (In the Heart of the Country, 1977, česky 2009)
  3. Čekání na barbary (Waiting for the Barbarians, 1980, česky 2001)
  4. Život a doba Michaela K. (Life & Times of Michael K, 1983, česky 1998)
John Maxwell Coetzee: Mládí

John Maxwell Coetzee: Mládí

Youth: Scenes from Provincial Life II, 2002

Druhá část fiktivní autobiografie Johna Maxwella Coetzeeho, nositele Nobelovy ceny za rok 2003, nás zavádí do období autora mládí někde mezi 20. a 25. rokem. Hlavní hrdina a autorovo alter ego John studuje matematiku a literaturu na Kapské univerzitě a jeho život v Jihoafrické republice se skládá především z každodenní rutiny, kdy krom studia, které jej nijak nemotivuje, vykonává řadu vedlejších zaměstnání, aby dokázal sám sobě, že je samostatný. Byla-li v první části trilogie, Chlapectví, Johnova osamělost motivována strachem ze ztráty lásky matky, ale i pohrdáním svým otcem, pak v Mládí John raději přežívá o hladu než by svou rodinu požádal o finanční výpomoc.
John Maxwell Coetzee: Chlapectví

John Maxwell Coetzee: Chlapectví

Boyhood: Scenes from Provincial Life, 1997

Bývá již zaběhlým pravidlem, že úspěšný spisovatel zakončuje svou dráhu vlastní autobiografií, jež mu pomáhá překlenout klenoucí se tvůrčí propast. Existují však i výjimky oproti tomuto pravidlu, kdy právě autorova vlastní biografie tvoří to nejlepší z celého jeho díla - nevzpomenu zde nikoho jiného než Marcela Prousta a jeho Hledání ztraceného času, které tvoří předěl v celé moderní světové literatuře. A podobnou výjimkou je biografie původem jihoafrického spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, Johna Maxwella Coetzeeho, který svoji biografii sepsal ve volné trilogii Chlapectví, Mládí a Zrání z let 1997, 2002 a 2009.
Graham Greene: Cesty s tetičkou

Graham Greene: Cesty s tetičkou

Travels With My Aunt, 1969

Po povídkové sbírce Smíme si půjčit vašeho manžela? je dalším z příspěvků Grahama Greenea do lehkého žánru humoristické literatury je hříčka z roku 1969 Cesty s tetičkou, jež se tři roky poté dočkala i svého filmového zpracování.
Graham Greene: Smíme si půjčit vašeho manžela?

Graham Greene: Smíme si půjčit vašeho manžela?

May We Borrow Your Husband? (and Other Comedies of the Sexual Life), 1967

Souborné dílo Grahama Greena čítá celkem na padesát svazků od mladických básnických výlevů, přes dobrodružné a detektivní romány, vrcholné psychologické opusy, pro které se Greenovi přezdívá spisovatel svědomí, až po eseje, scénáře, divadelní hry a cestopisy. A k tomu všemu se Greene ve volných chvilkách a prvoplánovitě spíše pro vlastní pobavení pokouší proniknout i do čistě humoristického žánru.
Graham Greene: Revolver na prodej

Graham Greene: Revolver na prodej

A Gun For Sale, 1936

Grahama Greena bychom mohli obvinit z ledasčeho. Od vlastního pokrytectví - v souladu s katolickou doktrínou, kterou sám vyznával jen velmi vlažně, se nikdy nenechal rozvést, ačkoliv drtivou část svého života strávil, eufemisticky řečeno, mimo manželské lože. Přes pokrytectví odražené ve svém díle, kdy právě archetyp nevěrného katolíka dominuje Greenovým nejúhlavnějším románům. Až po reakci literární kritiky, která Greena obviňovala z přílišné jednoduchosti nebo naopak přílišného filozofování, z pohrdání všeobecně uznávaných hodnot a zase naopak přílišného svatouškovství se skrývání se za náboženskou doktrínou. (Ať tak či onak, britská teoretická literární obec Greenovi nikdy příliš neporozuměla a ačkoliv byl hned několikrát favoritem na ocenění Nobelovu cenu, nikdy nezískal z této strany patřičnou podporu.)