„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Prosinec 2008

Jan Švankmajer: Tma, světlo, tma

Jan Švankmajer: Tma, světlo, tma

Nejvýstižnější charakteristika Jana Švankmajera je sice kombinace „filmař-surrealista-výtvarník“, nicméně bychom mohli ve výčtu jen těch nejcharakterističtějších přirovnání dále pokračovat tak, že pro zkratku jej nazvěme jedním ze světově nejuznávanějších surrealistických filmových tvůrců, který však v českých zemích potažmo komunistickém Československu neměl vždy na růžích ustláno a snad i proto je dnes více než u nás mnohem známější v kontextu světové kinematografie.
Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

aneb Proč bychom se nesušili, 2001

Zdeněk Šmíd je tak trošku synonymem svých čtenářsky nejúspěšnějších „průvodců“ Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (1979), Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách (1984) či Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou (1998), na který v roce 2001 navázal svým svým svébytně humorným cestopisem z Maroka Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili, který můžeme brát jako zajímavý příspěvek do literatury jinak, řekněme, velmi okrajové kvality.
Kategorie
27. Prosinec 2008
Radůza

Radůza

Ať již budu v následujících řádcích zpěvačku Radůzu hodnotit jakkoliv, jisté je jedno: jedná se v mnohém o bezprecedentní fenomén české populární hudby, kdy Radůza bez mediální propagace překonává i produkty televizních soutěžních estrád, ba v roce 2003 dokonce získala 3 ocenění od tzv. Akademie populární hudby v kategoriích Zpěvačka roku, Objev roku a Folk & Country, avšak současně ji prakticky neuslyšíte v éteru. Současně však Radůzu nepovažuji ať již jakéhokoliv pohledu, tj. jako interpretku či autorku hudby a textů, ani za kvalitní ba ani originální, ba Radůza je pro mne fenomén i průvodní jev dlouhodobé krize české populární hudby.
27. Prosinec 2008
Bohdan Sláma: Divoké včely

Bohdan Sláma: Divoké včely

Autorská filmová prvotina Bohdana Slámy Divoké včely, jež si více než na laciné podbízení se lacinému vkusu vsadila na výbornou filmařskou práci a skvělé herecké výkony ať již z řad někdejšího hereckého ansáblu brněnského HaDivadla - Pavla Lišky, Marka Daniela, Josefa Poláška a Tomáše Matonohu, tak na vynikající Tatianou Vilhelmovou a Jaroslava Duška, ale i výborné mnohdy antiherecké výkony z řad neherců, jež v čele se Zdeňkem Raušerem dávaly připomenout filmové atmosféře slavných 60. let, byť asi není velkým překvapením, že kvality tohoto mimořádného snímku, jehož odkaz lze vysledovat například u kritikou mnohem vřeleji přijatých snímků typu Mistři či Nuda v Brně, pro které Divoké včely tak trochu nevděčně vyšlapaly cestu, nebyly dodnes doceněny tak, že pro Bohdana Slámu nebylo jiné možnosti než zásadně pozměnit ba devalvovat vysoce nastavenou laťku a natočit svůj druhý snímek Štěstí v sentimentálně chytlavé tónině, jež je ovšem přijatelnější pro mnohem širší divácký okruh.
Milenci a vrazi

Milenci a vrazi

Porovnáme-li kvality snímku Milenci a vrazi v čistě kontextu své cílové divácké kategorie, tedy diváky střední a vyšší generace odchované televizními seriály, můžeme směle prohlásit, že Milenci a vrazi jsou nejpodařenějším filmem posledních mnoha let, a ani takové „trháky“ typu Román pro ženy či Duše jako kaviár nemohou tomuto dílu konkurovat.
Charles Chaplin: Diktátor

Charles Chaplin: Diktátor

Charles Chaplin je doslova synonymem pro lidově odlehčený filmový žánr grotesky. Avšak v jeho tvorbě groteska dominuje jen v krátkém úseku vymezeném léty 1914 a 1921, a do dějin světové kinematografie se nesmazatelně zapsal zejména svými kritickými satirami v čele se snímky typu Kid, Zlaté opojení, Světla ramp a právě Diktátor, jenž přes dobu svého vzniku - premiéra snímku se odehrála 15. října 1940, tedy něco více než rok před vstupem USA do 2. světové války - dodnes a asi i do budoucna zůstává nejlepším filmem reflektujícím jednu z nejtemnějších postav světových dějin - Adolfa Hitlera.
Vladimír Michálek: Anděl Exit

Vladimír Michálek: Anděl Exit

Podíváme-li se do dosavadní filmografie Vladimíra Michálka, ve které každý film ve své době znamenal přinejmenším českou filmovou událost roku (pro oživení: Amerika /1993/, Zapomenuté světlo /1996/, Je třeba zabít Sekala /1998/, Babí léto /2001/), nemůžeme Michálkovi přinejmenším vytknout jakékoliv opakování se, právě naopak a na rozdíl od osvědčené metody, kdy je-li film úspěšný, natočí se několik dalších pokračování, co film to nejen zcela odlišný námět, ale i filmový postup tak, že Michálkovy snímky nelze mezi sebou jakkoliv srovnávat.
27. Prosinec 2008
Vladimír Michálek

Vladimír Michálek

  1. O rodičích a dětech, 2008
  2. Zapomenuté světlo, 1996
  3. Amerika, 1993
27. Prosinec 2008
Anton Pavlovič Čechov

Anton Pavlovič Čechov

Použité zdroje:

Anton Pavlovič Čechov: Podvodníci z nouze

Anton Pavlovič Čechov: Podvodníci z nouze

Ač je Anton Pavlovič Čechov považován za zakladatele moderního dramatu a Čechovovo dílo je dnes synonymem pro jeho nejslavnější divadelní hry, není jeho cesta k základům a současně vrcholům dramatu 20. století zdaleka tak jednoznačná. - Veškeré Čechovovy dramatické pokusy, od první celovečerní hry Ivanov v roce 1887 až po Racka o devět let později, skončily jako naprosté propadáky, a snad dokonce i na smetišti dějin, nebýt toho, že Racka v roce 1898 znovu uvedlo Moskevské umělecké divadlo, jenž do historie světového divadla vstoupilo pod svou zkratkou MCHAT (Moskovskij chudožestvennyj těatr), které jako první dokázalo rozpoznat Čechovovu dramatickou genialitu a zachovalo jej tak pro další divadelní generace.