V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ve zlaté éře českého filmu v 60. letech byly filmově adaptovány dvě Vančurovy nejslavnější předlohy, Markéta Lazarová Františkem Vláčilem a Rozmarné léto Jiřím Menzelem. Oba filmy patří do pokladnice české kinematografie, ale přesto mezi nimi čiší rozdíl několika kvalitativních tříd.

Šašek a královna je typicky vizuálně propracovaný snímek Věry Chytilové, s Boleslavem Polívkou ve své životní roli šaška týraného samolibou královnou v podání Chantal Poullain. Nebo též velmi zdařilé a v mnoha ohledech propracovanější ztvárnění Polívkovy divadelní hry, jež na rozdíl od své předlohy klade mnohem vyšší důraz na poetický rozměr a hru barev.

Jerome David Salinger je doslova synonymem svého nejslavnějšího díla Kdo chytá v žitě, krom něhož publikoval již jen 35 povídek kolísavé kvality. Nicméně lze-li Kdo chytá v žitě nejlépe charakterizovat jako humornou satiru světa šestnáctiletého chlapce, který je postaven na nekonformnosti hlavního hrdiny Holdena Caulfielda, jenž se zmítá ve své duševní nevyrovnanosti s absencí jakéhokoliv cíle, což pro sebe navenek skrývá za kritikou a zesměšňováním ostatních i za chorobnou fantazií a v rozhovoru s druhými rád básní zcela nesmyslné myšlenkové výplody tak, že je až pozoruhodné nakolik je Holdenův svět podobný světu a vnímání samotného Salingera.

Chtělo by se říci, že v tématu klamaného manžela, jenž po celá léta bezmezně miloval a věřil v lásku své ženy, zatímco ona jej bezostyšně podváděla s tím, jehož si nanejvýš vážil a honosil se jeho přátelstvím, bylo již napsáno vše a krom hry žárlivosti a msty ani nemůže být napsáno cokoliv nového. Dostojevského genialita však i z tohoto vyčpělého námětu vytesala psychologické drama, pro které lze hledal paralely právě zas jen v Dostojevském.