„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Leden 2009

05. Leden 2009
Play Strindberg

Play Strindberg

Slavné, ba snad nejslavnější drama Augusta Strindberga Tanec smrti z roku 1901, jež do značné míry ovlivnilo celé divadlo 20. století, dnes zrovna nepatří, snad pro velké nároky jak na herce tak diváky, k těm nejhranějším. Poměrně velké obliby však u nás nalezla její „lidovější“ variace z pera Friedricha Dürrenmatta z roku 1968, Play Strindberg. A zatímco sám Dürrenmatt zjednodušil psychologické dusno původní Strindberovy na hry na roveň frašky, dílo zkázy zcela dokonalo nastudování Divadla Ungelt s hereckým obsazením Chantal Poullain, Jiřím Lábusem a Miroslavem Etzlerem a režií Hany Burešové tak, že Play Strindberg s komikou založenou na kombinaci civilních výstupů, osobních antipatiích postav hraných Chantal Poullain a Jiřím Lábusem, potažmo snad divácky nejvděčnější chybné výslovnosti Poullain, lze v lepším případě nazvat jako produkt bohapusté nudy.
Ernest Hemingway: Stařec a moře

Ernest Hemingway: Stařec a moře

The Old Man and the Sea, 1952

Stařec a moře sice významným dílem přispělo k tomu, aby se Ernest Hemingway stal nesmrtelným, potažmo v roce 1954 získal Nobelovu cenu, avšak současně se toto Hemingwayovo poslední napsané a za jeho života vydané dílo, novela Stařec a moře, stala v mnoha spekulacích i příčinou Hemingwayovy smrti - dle legendy se Hemingway v několikaleté tvůrčí krizi, kdy se nemohl vyrovnat se svým životním dílem, a v ruku v ruce s celoživotními depresemi, v roce 1961 zastřelil.
Šolom Alejchem: Tovje vdává dcery

Šolom Alejchem: Tovje vdává dcery

1949

Byť Šolom Alejchem (doslova „Mír s tebou“) je více znám prostřednictvím jednoho z nejslavnějších muzikálů všech dob, Šumař na střeše (1964), kterému byly čtyři Alejchemovy povídky Moderní děti (1899), Hodl (1904), Chava (1905) a Vyžeňte je (1914) přímou inspirací, do dějin literatury se zapsal jako vůbec první spisovatel píšící, ať již v rodném Rusku, tak po sérii protižidovských pogromů později v USA, jazykem jidiš, ale též jedním z prvních, který byť velmi ironickou formou reflektuje velmi nejisté postavení Židů v evropské společnosti jakožto občanů druhé kategorie, kde pravidelné pogromy pořádané v Evropě již od dávného středověku, představují pouze onen viditelný vrcholek ledovce.
05. Leden 2009
Baletní večer na hudbu českých skladatelů

Baletní večer na hudbu českých skladatelů

Již úvodem se sluší zdůraznit, že jsem laický, ba prostý divák, jenž balet dokáže vnímat a chápat jen svou intuicí, a tedy není schopen rozlišit natož ocenit mnoho technických detailů, ba více než byť mistrně provedené baletní prvky vyhledává hudbu samotnou, potažmo symbiózu taneční choreografie s hudebním doprovodem tak, že baletní kvality oceňuje v kontextu originality taneční režie, výstavby příběhu či sdělení svého autora. Ba co více, klasický balet, do značné míry považuje za do značné míry archaickou záležitost a preferuje taneční koncepci s dobře vystavěnou dramatickou složkou. Tedy tak trochu opak baletu, na kterém stojí koncepce jak brněnského Národního divadla, tak českého baletu jako takového.
05. Leden 2009
Korzár

Korzár

Jistě, nejsem povolán natolik, abych mohl dramaturgii baletu brněnského Národního divadla radit při výběru repertoáru, nicméně se přinejmenším mohu domnívat, že sázka na variaci toho nejklasičtějšího ruského baletu - choreografii Mariuse Petipy, již z principu nemůže skončit jinak než s velkými rozpaky. A výsledek vskutku předčil i ta má nejtemnější očekávání s tím, že představení Korzár s původní premiérou v roce 1863 v Petrohradě, zcela přesáhlo možnosti, jimiž baletní soubor Národního divadla ve svém ansámblu disponuje.
Kategorie
05. Leden 2009
Dejvické divadlo

Dejvické divadlo


Oblomov

Oblomov

Oblomov, nejznámější to dílo Ivana Alexandroviče Gončarova, se těší poměrně velkému zájmu mnoha dalších interpretů, v čele se stejnojmenným filmovým skvostem Nikity Michalkova. Přesto ale platí, že převést tento mnohasetstránkový román do podoby dramatické tak, aby si přes nutné ořezání dějové části uchovala původní atmosféru balancující někde mezi nudou, leností, konservatismem a přímo nepřátelstvím k jakýmkoliv změnám, je výzvou, jež na svou realizaci v českých luzích a hájích čekala takřka století a půl, nicméně vyplatila se! a hra Oblomov v podání Dejvického divadla s adaptací a režií Miroslava Krobota, potažmo s excelentním Oblomovem v podání Ivana Trojana a Alexejem Nikolaječem Alexejovem alias Jiřím Macháčkem je opravdovým divadelním skvostem.
05. Leden 2009
Úplné zatmění

Úplné zatmění

Do Reduty, jakožto nově otevřené divadelní scény Národního divadla v Brně, se vkládaly mnohé naděje těch diváků, jež stávající repertoár ať již činoherní scény Mahenova divadla, ale i tanečně-hudební scény divadla Janáčkova, považují za zcela neuspokojivý tak, že Reduta měla dle očekávání přinést, ne-li moderní divadlo, tak alespoň závan čerstvého větru.
(Stmívá se. Za chvíli začíná představení. Přibíhá Gus celý udýchaný s krabicí popcornu v ruce. Vypadá to, jako by měl na sobě pyžamo. Sedá si do první řady a s chutí se pouští do popcornu. S nadšením očekává začátek představení.)
Vezmeme-li si pomyslný seznam ať již nejvýznamnějších filozofů, dramatiků anebo spisovatelů 20. století, nebude nám v žádném z nich chybět jméno francouzského existencialisty, zarytého nepřítele hodnot západní buržoazní společnosti, ba člena komunistické strany, jenž v souladu se svou morálkou jako jediný v historii odmítl přijmout Nobelovu cenu za literaturu, Jean Paul Sartre.