V noci jsem snil, že jsem motýlem

Suveréně nejúspěšnější dánský spisovatel současnosti, Peter Høeg, se stal celosvětově proslulým pro svou románovou prvotinu Cit slečny Smilly pro sníh z roku 1992. Román má navenek kontury detektivního thilleru, kvality románu jsou však skryty v přesahu k dalším neliterárním oblastem jako jsou nesmiřitelné kulturní rozdíly mezi Dány a Gróňany, v domorodém jazyce Inuity, latentní rasismus Dánů vůči původním obyvatelům Grónska a jejich násilné podánštění s následnou ztrátou identity jak národa tak jednotlivců s průvodními jevy v alkoholismu a sebevraždách. Nosná konstrukce příběhu je ale podpořena i dlouhými pasážemi o vědě o ledovcích, ledu a sněhu - glaciologii, matematice, parazitologii,dějinami Grónska, dějinami dánského kolonianismu, ale i k mytologii a původnímu životu grónských eskymáků. Cit slečny Smilly pro sníh tak vzdáleně připomíná Bílou verlybu Hermana Melvilla, jež na pozadí příběhu bílé verlyby Mobby Dicka a kapitána Achaba svého čtenáře na mnoha set stránkách seznamuje s detailními podrobnostmi z lovu verlyb.

Jméno Stephena Kinga, komerčně i čtenářsky suveréně nejúspěšnějšího tvůrce hororů a thillerů, asi není třeba více představovat. I naprostý nečtenář, laik či odpůrce tohoto žánru je s dílem Stephena Kinga obeznámen prostřednictvím mnoha desítek filmových či televizních adaptací - i v tomto měřítku asi pro Kinga nemůžeme najít konkurenci, kdy prakticky není dílo, které by nevyvolalo další filmovou adaptaci a to v široké stupnici od B-éčkových nízkorozpočtových hororů pro víkendovou zábavu amerických adolescenců až po nákladné velkofilmy s předními hollywoodskými hvězdami a často i Oscarovými ambicemi. - Jako příklad uvádím například Osvícení (1980), Věc (1980) či Zelená míle (1999) versus hororová série z let 1984 až 2001 Kukuřičné děti.

Dílo novináře, spisovatele, demokratického socialisty a zejména bojovníka proti všem formám totality, George Orwella, je pro dnešního čtenáře zúženo na dvojici děl Farma zvířat a 1984, které však své známosti a proslulosti došly až dlouhá léta po Orwellově smrti. A podobně nepřímočará byla i původní motivace, proč byla tato dvě pro světovou literaturu zcela zásadní díla napsána. - Z pohledu dnešního čtenáře by se mohlo zdát, že Orwell byl mimořádně nadaný vizionář, který navíc jako novinář disponoval informacemi, které nebyly po dlouhá desetileté přístupná široké veřejnosti.

Téma nosná části díla Johna Steinbecka pochází období tzv. Velké krize z 30. let, kdy v průběhu desetiletí mezi léty 1935 až 1945 stvořil čtveřici děl, jež se zasloužila o jeho nehynoucí čtenářský věhlas, potažmo i ocenění Nobelovou cenou za literaturu: Pláň Tortilla (1935), O myších a lidech (1937), Hrozny hněvu (1939) a konečně Na plechárně (1945).

Román Michaela Chabona Židovský policejní klub z roku 2007 vznikal dlouhých pět let, kdy Chabon několikrát změnil jak název, dlouze vymýšlel ústřední zápletku, potažmo v závěrečné fázi seškrtal text románu zhruba na polovinu. Celý text je tak charakteristický tím, že psaní románu musel autor doslova vydřít a krom inspirace v reálném historickém dokumentu - v tzv. Slatteryho zprávě, ve které byl již v roce 1938 navrženo zřídit na Aljašce židovská ghetta, jež by přijímala evropské uprchlíky, dále zkombinoval mnoho dalších literárních námětů. Ačkoliv román působí mnohem vyrovnanějším dojmem než například Chabonovo předchozí Pulitzerovou cenou ověnčené dílo Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye z roku 2000, nesetkal se Židovský policejní klub zrovna se vřelým přijetím ze strany kritiků a bývá spíš oceňován jako příspěvek v žánru sci-fi. Rovněž bylo nakonec upuštěno od filmové adaptace, která byla naposledy plánována bratry Coenovými a to v roce 2007.

Během 2. světové války působil Graham Greene několik let ve středoafrické Sierra Leone na misi pro britskou špionážní službu MI6. - Jak asi již vyplývá z důležitosti Sierry Leone jako země v rámci mezinárodní politiky 40. let, neměla Grahamova pozice v rámci MI6 nijaký velký význam - a tak důležitost této mise byla spíše retrospektivní, kdy jej jeho zážitky a zkušenosti inspirovali v celé řadě románů se špionážní tématikou - co kvality z této série vyjímám zejména román Tichý Američan z roku 1955.

Hostující profesory Davida Lodge můžeme hned po Šťastném Jimovi Kingsleyho Amise prohlásit za suverénně nejznámější a nejzdařilejší humoristický román z akademického prostředí. Není tedy divu, že David Lodge napsal hned dvě další pokračování a to Svět je malý, respektive Pěkná práce, jež jako celek bývají v kontextu Lodgeova díla nazývány jako profesorská trilogie.