V noci jsem snil, že jsem motýlem

Americký autor Robert Coover ve svém díle kombinuje mystifikaci a fikc, s prvky postmodernistického bourání stylu i uceleného vypravěčského příběhu. Svého tvůrčího vrcholu dosáhl na rozmezí 60. a 70. let, kdy napsal své dva klíčové romány The Universal Baseball Association, Inc., J. Henry Waugh, Prop. (1968) a The Public Burning (1977).

Jméno Stephena Kinga, komerčně i čtenářsky suveréně nejúspěšnějšího tvůrce hororů a thillerů, asi není třeba více představovat. I naprostý nečtenář, laik či odpůrce tohoto žánru je s dílem Stephena Kinga obeznámen prostřednictvím mnoha desítek filmových či televizních adaptací - i v tomto měřítku asi pro Kinga nemůžeme najít konkurenci, kdy prakticky není dílo, které by nevyvolalo další filmovou adaptaci a to v široké stupnici od B-éčkových nízkorozpočtových hororů pro víkendovou zábavu amerických adolescenců až po nákladné velkofilmy s předními hollywoodskými hvězdami a často i Oscarovými ambicemi. - Jako příklad uvádím například Osvícení (1980), Věc (1980) či Zelená míle (1999) versus hororová série z let 1984 až 2001 Kukuřičné děti.

Téma nosná části díla Johna Steinbecka pochází období tzv. Velké krize z 30. let, kdy v průběhu desetiletí mezi léty 1935 až 1945 stvořil čtveřici děl, jež se zasloužila o jeho nehynoucí čtenářský věhlas, potažmo i ocenění Nobelovou cenou za literaturu: Pláň Tortilla (1935), O myších a lidech (1937), Hrozny hněvu (1939) a konečně Na plechárně (1945).

Ač se to zdá neuvěřitelné, protože Kena Keseye můžeme zařadit mezi nejvlivnější autory 2. poloviny 20. století, tak Kesey za svůj tvůrčí život napsal jen tři romány - kultovní Přelet nad kukaččím hnízdem z roku 1962 a Tak mě někdy napadá z roku 1964, po dlouhých osmadvaceti letech pak po desetileté práci v roce 1992 vydává svůj román třetí Námořníkova píseň. (Pro formu dodejme, že tuto pauzu mezi léty 1964 až 1992 Kesey vyplnil jak 5-měsíčním pobytem ve vězení za přechovávání marihuany, než byl vysekán svým právníkem, tak psal novinové články, eseje ale i pohádky pro děti.)

Arthur Miller je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších divadelních tvůrců 20. století. Mnoha lidem je však paradoxně více znám pro své, v pořadí druhé, manželství s Marylin Monroe anebo svým krátkým angažmá v Americké komunistické straně v polovině 30. let. Ti divadla znalejší pak asi okamžitě vychrlí názvy nejznámějších Millerových her à la Všichni moji synové (1947), Smrt obchodního cestujícího (1949), Čarodějky ze Salemu (1953) či Pohled z mostu (1955).

Román Michaela Chabona Židovský policejní klub z roku 2007 vznikal dlouhých pět let, kdy Chabon několikrát změnil jak název, dlouze vymýšlel ústřední zápletku, potažmo v závěrečné fázi seškrtal text románu zhruba na polovinu. Celý text je tak charakteristický tím, že psaní románu musel autor doslova vydřít a krom inspirace v reálném historickém dokumentu - v tzv. Slatteryho zprávě, ve které byl již v roce 1938 navrženo zřídit na Aljašce židovská ghetta, jež by přijímala evropské uprchlíky, dále zkombinoval mnoho dalších literárních námětů. Ačkoliv román působí mnohem vyrovnanějším dojmem než například Chabonovo předchozí Pulitzerovou cenou ověnčené dílo Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye z roku 2000, nesetkal se Židovský policejní klub zrovna se vřelým přijetím ze strany kritiků a bývá spíš oceňován jako příspěvek v žánru sci-fi. Rovněž bylo nakonec upuštěno od filmové adaptace, která byla naposledy plánována bratry Coenovými a to v roce 2007.

Feťák, Teplouš a Nahý oběd - to jsou tři nejslavnější díla Williama Sewarda Burroughse, ve kterých nelze odlišit skutečné Burroughsovy prožitky od autorovy fantazie a obecně se tak tradují za díla autobiografická, čemuž ostatně napomáhá i to, že jsou psány v první osobě z pozice vypravěče.