V noci jsem snil, že jsem motýlem

„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Domů

Francouzská literatura

Kategorie
11. Únor 2009
Pierre Beaumarchais: Lazebník sevillský

Pierre Beaumarchais: Lazebník sevillský

Le Barbier de Séville, 1773

Muž mnoha tváří i zaměstnání, který se angažoval hned ve dvou světových revolucích - francouzské i americké, Pierre Beaumarchais, je více než sám o sobě či svým dílem znám zejména prostřednictvím dvou oper - Figarovou svatbou Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786 a Lazebníka sevillskéhoGioacchina Rossiniho z roku 1816.
Kategorie
05. Únor 2009
Paul Gauguin: Před a po

Paul Gauguin: Před a po

Avant et Aprés, 1903

Do uměleckého odkazu Paula Gauguina je krom několika stovek olejových pláten, skic, dřevorytů a sochařských experimentů nutné zařadit i dvojici knih ve formě deníkových zápisků - Noa Noa napsaná během pobytu na Tahiti v letech 1893-94 a Před a po, jíž Gauguin napsal na Markézách v lednu a únoru roku 1903, tedy jen několik měsíců před svou smrtí.
Kategorie
02. Únor 2009
Eugène Ionesco: Židle

Eugène Ionesco: Židle

Les Chaises, 1952

Po Nosorožci a Plešaté zpěvačce je Židle asi nejvýznamnější a současně nejabsurdnější drama Eugèna Ionesca. Židli lze též pak považovat za inicializační dílo absurdního dramatu jako takového, kdy Ionesco poprvé překročil hranice pouhé dadaistické provokace, jak lze charakterizovat prvotinu Plešatá zpěvačka. Kombinací absurdní humoru s hlubším existencialistickým kontextem pak de facto stanovil pravidla, ve kterých se bude žánr absurdního dramatu, jakožto dominantní dramatický útvar zvláště 60. let, pohybovat.
Kategorie
02. Únor 2009
Eugène Ionesco: Král umírá

Eugène Ionesco: Král umírá

Le roi se meurt, 1962

Méně známé drama Eugèna Ionesca Král umírá z roku 1962 lze do značné míry uchopit jako satirickou reflexi základních myšlenek v té době vrcholící módní vlny existencialismu, kdy si Ionesco až ad absurdum utahuje ze základních existencialistických témat smrti, bytí i svobody jedince.
Kategorie
31. Leden 2009
Boris Vian: Mravenci

Boris Vian: Mravenci

Les fourmis, 1949

Ač Boris Vian zemřel velmi předčasně v 39 letech na zástavu srdce, stihl toho za tento svůj velmi krátký život požehnaně. Spíše než jako spisovatel tak bývá uvozován přízvisky jako prozaik, novinář, hudební skladatel, dramatik, herec, malíř, hudebník, kritik, překladatel, scenárista a snad nejvíce jako člen Collegia Pataphysicum, tedy společností bojující satirou proti lidské hlouposti inspirované posmrtně vydaným dílkem Alfreda Jarryho Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika.
Kategorie
26. Leden 2009
Milan Kundera: Nesmrtelnost

Milan Kundera: Nesmrtelnost

L'Immortalité, 1990

Stěžejní bod díla Milana Kundery, v současnosti zcela neoddiskutovatelně nejlepšího českého spisovatele, lze definovat zejména jako přesah od čistě beletristického pojetí k filozofickým a estetickým úvahám tak, že je Kundera často zmiňován jako stvořitel moderního esejistického žánru.
Kategorie
26. Leden 2009
Milan Kundera

Milan Kundera

Romány:

  • Žert, 1965
  • Valčík na rozloučenou, 1972
  • Život je jinde, 1973
  • Kniha smíchu a zapomnění, 1978
  • Nesnesitelná lehkost bytí, 1984
  • Nesmrtelnost, 1987-1988
Kategorie
21. Leden 2009
Markýz de Sade: Justina čili prokletí ctnosti

Markýz de Sade: Justina čili prokletí ctnosti

1787

Původní verzi Justiny nazvanou Nehody ctnosti z roku 1787 Markýz de Sade koncipoval jako filozofický manifest svého pojetí libertinismu - odsuzuje ctnost, ba dokazuje, že nad ctí a mravy mají vždy navrch bezskrupulózní a bezohlední darebáci, ba příroda, potažmo bůh, je k lidskému konání zcela nezúčastněná.
Kategorie
21. Leden 2009
Pascal Bruckner: Hořký měsíc

Pascal Bruckner: Hořký měsíc

Lunes de fiel, 1981

Čtenářský úspěch prvotiny Pascala Brucknera, Hořký měsíc, je na prvním místě dán vznikem svého filmového derivátu v režii Romana Polanského z roku 1992 (k němuž ostatně odkazuje i české vydání tím, že původní název díla ohýbá právě dle filmového názvu). Na místě druhém pak pro ty, co blíže neznají dílo Markýze de Sade, může mít Hořký měsíc současně i příchuť zakázaného ovoce, ba sexuální hrátky s močí a stolicí sličné Rebekky mohou nejen pobouřit ale i inspirovat. Nicméně krom této lehké, navíc velmi špatně ztvárněné kontroverze, je četba románu jinak zcela bohapustou nudou.
Kategorie
18. Leden 2009
Gustave Flaubert

Gustave Flaubert

L'Éducation sentimentale: Histoire d'un jeune homme, 1843-45

Francouzskou literaturu 19. století můžeme zhodnotit jako kvantitativně mimořádně plodné období, dodnes s celosvětově obrovitou čtenářskou obcí, kterému se však jen v ojedinělých případech podařilo překročit ať již literárními kvalitami tak zejména nadčasovým poselstvím svých myšlenek hranici století 20. století.
Kategorie
13. Leden 2009
Eugène Ionesco: Fotografie plukovníka

Eugène Ionesco: Fotografie plukovníka

La photo du colonel, 1962

Jen ostudou, kulturní zaostalostí i dluhem vůči modernímu divadlu lze nazvat ignorance s jakou česká divadla zcela opomíjejí dramatické dílo absurdního dramatu jakožto dominantního směru divadla 20. století, Eugèna Ionesca, kdy české divadlo stále nesplatilo svůj dlouholetý dluh a Ionescově nastudování se ostentativně vyhýbá.
Kategorie
13. Leden 2009
Boris Vian

Boris Vian

  • Rozruch v Andénách (Trouble dans les Andains), 1942-43
  • Motolice a planktón (Vercoquin et le plancton), 1943-44
  • Vlkodlak (Le Loup-garou), 1945–53?
  • Naplivu na vaše hroby (J'irai cracher sur vos tombes), 1946 - publikováno pod pseudonymem Vernon Sullivan
Kategorie
13. Leden 2009
Boris Vian: Rozruch v Andénách

Boris Vian: Rozruch v Andénách

Troubles dans les Andains, 1942-43

Význam ať již literárního tak dramatického odkazu Borise Viana dosahuje nemenších výšin jako u jeho slavného předchůdce a stvořitele Krále Ubu Alfred Jarry či jeho rumunského souběžníka Eugèna Ionesca. Ale přesto není jeho cesta ke čtenáři potažmo k divadelnímu diváku zdaleka jednoduchá či dokonce snad přímočará.
Kategorie
09. Leden 2009
Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti

Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti

Les liaisons dangereuses, 1782

V souvislosti s francouzským osvícenstvím předcházejícího francouzskou revoluci jsou více zmiňována jména typu Voltaire, Jean Jacques Rousseau, Denis Diderot či Charles Louis Montesquieu. Nicméně přes svou kontroverzi a nedocenění jak díla tak pozdějšího vlivu, můžeme mezi tyto přední postavy zařadit i Markýze de Sade a právě Choderlose de Laclos.
Kategorie
08. Leden 2009
Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka

Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka

La Cantatrice chauve, 1948

Dramatickou tvorbu Eugèna Ionesca můžeme hodnotit všelijak, avšak obviňovat jej z konformity, konservatismu či dokonce absence originálního smyslu pro humor si nedovolí ani krátkozraký milovník divadelního kabaretu. Ano, Eugène Ionesco není pouhým revolučním dramatikem, jenž pomohl přijít na svět žánru absurdního divadla. Eugène Ionesco je fenomén a jeho hry se dají bezmála přirovnat k archivnímu vínu - nejen čím starší tím lepší, ale též čím starší tím aktuálnější tak, že jeho vůbec první drama Plešatá zpěvačka z roku 1948 sice předběhlo svou dobu a na svého diváka si muselo jedno až dvě desetiletí počkat, nicméně o to větší požitek skýtá svému pragmatismem a účelovostí odkojenému divadelnímu labužníkovi dnes.

Autoři a zúčastnění

Náhodně vybrané obrázky

Uhel, tužkaBoxmač (1915)71. Proti obecnému dobru
Tomáš Odaha © 1999-2022

Syndikovat obsah:

Syndikovat obsah