V noci jsem snil, že jsem motýlem

Filmovou tvorbu Larse von Triera lze v prvé řadě charakterizovat jako provokaci, v řadě druhé pak jako nadčasovou sondu. Trier uměle vytváří konfliktní sociální prostřední, na kterém pak psychologickou hrou s divákem rozvíjí emočně vyhrocenou zápletku tak, že jeho filmy nejsou určeny pro slabé povahy. Trier opovrhuje lacinými triky, jež by měly diváka rozplakat, ale naopak jej přivádí na pokraj hlubinné psychoanalytické propasti tak, že více než odpočinek a pasivní zábavu Trierovy filmy asociují prostor někde mezi beznadějí, depresí a sebevraždou.

Divadlo Na zábradlí by mělo alespoň co do počtu členů souboru a velikosti hlediště, jednoznačně patřit mezi tzv. malá divadla. Nicméně vzhledem k mimořádným kvalitám ať již souboru, tak dramatické i dramaturgické koncepce, invence a originalitě, se divadlo těší mimořádnému zájmu nejnáročnějších diváků i divadelní kritiky tak, že Divadlo Na zábradlí jednoznačně patří mezi tuzemskou divadelní špičku.

Dvojice vůdčích tvůrčích osobností Divadla U stolu František Derfler a Ladislav Lakomý se pod názvem Láhev je prázdná, zůstalo jen trošínku na dně pokusili o nastudování rané jednoaktovky Antona Pavloviče Čechova z roku 1887 Labutí píseň.