V noci jsem snil, že jsem motýlem

Snad vůbec nejvýznamnější maďarský spisovatel 20. století, Sándor Márai, se zapsal do literární historie zejména jako nesmiřitelný kritik jak fašistického, kdy již v roce 1933 napsal parodii na Adolfa Hitler, tak komunistického režimu. Márai zakázal vydávat své dílo v komunistickém Maďarsku - stalo se tak až v roce 1990, několik měsíců po jeho smrti.

Na počátku si dovolím řečnickou otázku: Jaký úspěch, ať již v měřítku oslovených čtenářů tak z hlediska obchodního modelu, může mít sbírka šestnácti reportáží od „jakéhosi polského žurnalisty“, který se polské literární obci snažil přiblížit doposud netušenou tvář onoho českého souseda, který je v Polsku zařazen do kategorie bezpáteřního národa zbabělců a Švejků?!

Salman Rushdie ve svém díle typicky kombinuje prvky magického realismu a příběhu s pozadím v autentických osobách a událostech., Vypravěčský styl kolážově kombinuje klasickou románovou stylistiku s volným esejem tak, že celé Rushdieho dílo lze umístit někam mezi Gabriela Garcíu Márqueze, mistra žánru magického realismu, a Milana Kunderu, předního představitele moderního eseje. Ovšem s tím dodatkem, že kvalit obou Rushdie dosahuje jen z malé části.

Dramatizace čistě básnických útvarů à la Máj Karla Hynka Máchy či Kytice Karla Jaromíra Erbena je v českém divadle poměrně častým fenoménem. Dramatizace se rovněž dočkaly mnohé staročeské báje a pověsti, ať již čerpané z Kosmovy a Dalimilovy kroniky nebo z převyprávění Aloise Jiráska. Dramatizace historického podvrhu Václava Hanky tzv. Rukopisu Královédvorského je však počin nejen veskrze originální ale zejména nesmírně náročný tak, aby nesklouzl do formy pouhé osvěty školou povinných.