V noci jsem snil, že jsem motýlem

Václav Havel napsal novou hru - toť i bez jakéhokoliv hodnocení kvalit divadelní událost posledního desetiletí. Nicméně Václav Havel napsal dobrou hru, ba lze říci nejlepší hru, co kdy napsal.

Zatímco společenskou náladu první poloviny komunistického totalitního režimu lze z literárního hlediska prohlásit za relativně velmi dobře zmapovanou, kdy se k pomyslnému programu uchopení její nejniternější podstaty přihlásila celá řada předních českých spisovatelů, polovina druhá, tedy zvláště období tzv. normalizace, jež následovalo po nedotaženém pokusu o revoluci v roce 1968, zůstává vlivem emigrací předních uměleckých tvůrců i důsledné realizace policejního státu, kdy se mnohem účinněji než kdy dříve podařilo umlčovat potažmo zastrašovat nepohodlné názory, do značné míry nedotčena. Pro období let 1968 až 1989 tedy vzniklo názorové vzduchoprázdno, které se nepodařilo zaplnit ani dnes, necelých osmnáct roků od samovolného pádu vlády komunistické strany.

Jan Novák pronikl do širšího povědomí českých čtenářů zejména svým beletristickým zpracováním příběhu bratří Mašínů Zatím dobrý, které získalo nejprestižnější české literární ocenění Magnesia Litera za knihu roku 2004. Počátky Novákovy tvorby však sahají až k roku 1983, kdy na objednávku Josefa Škvoreckého napsal biograficky laděnou sbírku s ironickým podtextem Striptease Chicago (v Novákově bibliografii první a poslední česky psané dílo). Avšak největších úspěchů Novák paradoxně dosáhl jako filmový scénárista - ať již ve filmu Valmont Miloše Formana (na námět Nebezpečných známostí Choderlose de Laclos), Báječných let pod psa Michala Viewegha, či satiricky laděného dokumentu Občan Václav Havel jede na dovolenou.

Stěžejní bod díla Milana Kundery, v současnosti zcela neoddiskutovatelně nejlepšího českého spisovatele, lze definovat zejména jako přesah od čistě beletristického pojetí k filozofickým a estetickým úvahám tak, že je Kundera často zmiňován jako stvořitel moderního esejistického žánru.

Václav Kaplický je snad vedle Aloise Jiráska vůbec nejplodnější český autor historického románu, nicméně snad jen krom slavného Kladiva na čarodějnice z roku 1963 zdaleka nepřekročil stín své doby.

V pořadí druhý a celkově zdaleka nejznámější literární výtvor Haliny Pawlowské, Díky za každé nové ráno z roku 1994, se v prvé řadě jeví jako antinovela se stylistikou a vypravěčstvím nedosahujících ani těch nejspodnějších příček literárního řemesla. - Novela je takřka otrockým přepisem scénáře stejnojmenného filmu, který však oplývá prvky, jež se již dílu v jeho literární podobě nedostávají: poetikou, souvislým příběhem a nadčasovostí, kdy herci, režisér i filmový štáb zcela odbouraly původní povrchnost a prázdnotu autorčina čistě narativního stylu bez hlubších sond, myšlenkového i psychologického pozadí.