„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Literární recenze a kritiky

18. Prosinec 2008
Ve dvacátých letech dvacátého století na našem literárním nebi prudce zazářilo hned několik hvězd nejvyšší jasnosti, které daly znát, že ono krátké období svobody První republiky se nesmazatelně zapíše jako zlaté období české literatury. Netřeba nijak zdůrazňovat, že do této generace, jež spoluvytvářela nejen české moderní umění, ale dokonce české umění jako takové, které se až do jejího příchodu stále jen zmítalo ve hledání vlastní identity, patří i Ivan Olbracht a jeho jedno z jeho vrcholných děl, pro české poměry, s doposud neslýchanými psychologickými hlubinami, jež navíc nedává uhasit potřeby žíznivého, ale jen vzbuzuje řadu neodbytně nepředpověditelných otázek, Podivné přátelství herce Jesenia.
18. Prosinec 2008
Ian McEwan: Betonová zahrada

Ian McEwan: Betonová zahrada

Bylo by velkým omylem charakterizovat román Iana McEwana, Betonová zahrada, jako perverzní.
Tereza Brdečková: Učitel dějepisu

Tereza Brdečková: Učitel dějepisu

Učitel dějepisu Terezy Brdečkové na mne v nejlepším případě působí jako literární prvotina mladé začínající autorky, kde nejde ani tak o kvalitu samotného díla, jako spíš o podporu a naději do budoucna. Ve skutečnosti však Tereza Brdečková není ani začínající, ale ani talentovaná autorka a lze se asi spíše ptát, proč dílka typu Učitel dějepisu vůbec vycházejí, když jejich kvalita, zpracování, námět i děj nepřekračují úroveň povídky časopisu pro ukrácení času v čekárně u zubaře.

The Eden Express, 1975

Mark Vonnegut: Expres do ráje

Mark Vonnegut: Expres do ráje

Mark Vonnegut bude asi nejen českému čtenáři znám spíše ve spojitosti se svým mnohem slavnějším a na rovinu i literárně talentovanějším otcem, Kurtem Vonnegutem. Přesto je jeho jediné dílo, které napsal, Expres do ráje, velmi ojedinělým úkazem na světovém literárním nebi - jako jediný z obrovského zástupu dokázal velmi realisticky popsat vnitřní pochody duševně nemocného člověka, ale i reakce a přijetí ze strany svého okolí. Vonnegutova autobiografická sonda do schizofrenií zasaženého lidského vědomí je pak navíc rozšířena i o vylíčení atmosféry hnutí hippies, které v době Vonnegutovy nemoci sice dosahovalo svého vrcholu, nicméně Vonnegutova zpověď není zdaleka tak idealistická, jak je nám, Středoevropanům, kteří jsme bosou nohou vykročili z komunistické totality rovnou do egoistické atmosféry kapitalismu, předkládáno, ale naopak byl k sobě přes všeobecnou euforii natolik kritický, aby poznal, že hnutí hippies, je přes veškeré své proklamace svobody i v protikladu k spotřebnímu životu rodičů, stejně vnitřně svázáno nepsanými a nahlas nikdy nevyřčenými zákony.

Lucky Jim, 1954

Kingsley Amis: Šťastný Jim

Kingsley Amis: Šťastný Jim

Z humoristických románů, jež prorazily do povědomí nejširší čtenářské veřejnosti, by se dala sestavit celá knihovna a dle všech vnějších faktorů by v této knihovně neměl chybět ani Šťastný Jim. Charakterizovat však Šťastného Jima jen jako zábavnou četbu pro ležení u vody by bylo hodně velkým omylem.

Подросток, 1875

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Výrostek

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Výrostek

Je hodně velká škoda, že se čtenost Dostojevského díla často omezuje jen na jeho velkou románovou čtyřku - Zločin a trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi, přestože jeho, v kontextu Dostojevského díla, nejposlednější povídka by u jakéhokoliv jiného autora postačovala k zápisu zlatým písmem do dějin literatury.

Nana, 1880

Émile Zola: Nana (reprodukce na obálce - Henri de Toulouse-Lautrec: Venuše z Montmartru)

Émile Zola: Nana (reprodukce na obálce - Henri de Toulouse-Lautrec: Venuše z Montmartru)

Dne 25. ledna 1879 francouzský list Voltaire zveřejnil reklamní zprávu: „Je čas oznámit našim čtenářům velkou novinu: Voltaire právě projednal s věhlasným autorem Rougon-Macquartů… publikování Nany, která je pokračováním Zabijáku EMILA ZOLY.“. Ve skutečnosti však o vydání Nany usilovalo na deset deníků, jelikož bylo jasné, že dosáhne přinejmenším stejného obchodního úspěchu jako Zabiják.
Francis Scott Fitzgerald

Francis Scott Fitzgerald

O smyslu díla Francise Fitzgeralda již mnohé napoví jeho zařazování do tzv. Ztracené generace (Lost generation), tedy do skupinky spisovatelů a básníků (krom Fitzgeralda Ernest Hemingway, William Faulkner, Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound) kteří si nejen prošli peklem I. Světové války, ale jejich dílo má společného jmenovatele v osudech hlavních hrdinů, jež odrážeje životní postoje svých autorů jsou sice osobnostmi přesahujícími okolní šeď, ale tyto lidské kvality jsou průměrnou většinou nejen neoceněny, ale naopak získávají nádech Kainova znamení.
17. Prosinec 2008
Jindřich Štyrský: Sexuální nocturno

Jindřich Štyrský: Sexuální nocturno

Vítězslav Nezval ve svém slavném, avšak prakticky zcela neznámém, dílku Sexuální nocturno dokazuje, že z pera básníkova dostávají i slova typu „mrdat“ či „kunda“ zcela poetických významů. Ba, Nezvalovy vzpomínky na léta svého pohlavního probuzení vysoce překračují průměrné kvality nejen tzv. lechtivé literatury, ale svým bohatým jazykem se směle řadí do kategorie básní v próze tak, že je jedním z Nezvalovsky nejcharakterističtějších děl a bezpochyby patří mezi základní díla nejen české meziválečné avantgardy ale české moderní literatury vůbec.
Salman Rushdie: Satanské verše

Salman Rushdie: Satanské verše

Pro průměrného obyvatele Evropy, jež má za sebou staleté boje o náboženskou toleranci, jsou události kolem Satanských veršů (název je odvozen od poněkud sporné původní verze 53. sútry Koránu Sarat-annajim {Sútra Hvězdy}, ve které měl Prorok oslavovat tři předislámské bohyně al-Lát a al-´Uzzá a Manát, ale verše později jako dílo ďáblovo zavrhl) zcela nepochopitelné, byť pro tolik liberální západní myšlení byla satira na účet Ježíše Krista ještě před několika málo desítkami let přísné tabu (viz Moje zápisky Leonida Andrejeva).

Die Jüdin von Toledo, 1955

Při čtení Židovky z Toleda jsem nemohl ubránit, abych Liona Feuchtwangera mnohokrát nesrovnával s Umbertem Ecem, jehož dílo sice bývá zařazováno do pokladnice světové literatury. Avšak v tomto konkrétním srovnání s Feuchtwangerem se Eco jeví jen jako autor laciných detektivních románů inspirovaným Sherlockem Holmesem s dějem navozující historické paralely (ostatně velmi podobně vyznívá i srovnání díla Umberta Eca a jeho laciného plagiátu Šifra mistra Leonarda a là Dan Brown)… Ale nechme kontroverzí.
„Radosti lásky jsem poznal jakožto dítě ani ne patnáctileté.“
Guillaume Apollinaire
Guillaume Apollinaire: Hrdinské činy mladého donchuána

Guillaume Apollinaire: Hrdinské činy mladého donchuána

Wilhelm Apollinaris Albertus de Kostrowitzky alias Guillaume Apollinaire je znám zejména jako básník, jež objevil cestu, kterou se vydal nejen Apollinairův „žák“ André Breton a surrealismus ale i celá moderní poezie, z toho nevyjímaje i nejpřednější české básníky včetně Jiřího Wolkera, Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla, Jaroslava Seiferta, …. Méně znám je pak jako kritik, jež jako jeden z prvních rozpoznal umělecké kvality tvořícího se moderního malířství v čele s kubismem a futurismem či jako znovuobjevitel Markýze de Sade, kdy svou Předmluvou k dílu markýze de Sade otevřel pro moderní umění doposud zcela opomenuté souvislosti. A právě Sadeho vlil jistě stál i u vzniku dvou Apollinairových erotických próz Hrdinské činy mladého donchuána a Jedenáct tisíc prutů.
Isaak Babel

Isaak Babel

Конармия, 1924

Rudá jízda si nejen nálepkou ve svém názvu, ale i odsuzováním Isaaka Babela mezi židobolševické tmáře na straně západní a mezi židovské zrádce na straně druhé, nikdy nevydobyla nejvyšších met v dějinách literatury, avšak již krátce po svém vydání v roce 1924 byla přeložena do několika desítek jazyků, a dodnes nám může posloužit jako nejspolehlivější a nejvěrnější zdroj o atmosféře, jež panovala v Rudé armádě.
Do češtiny byla Babelova povídková sbírka Konarmija poprvé přel
Michail Afanasjevič Bulgakov: Mistr a Markétka

Michail Afanasjevič Bulgakov: Mistr a Markétka

Nejen vzhledem k podmínkám a době svého vzniku patří Mistr a Markétka k nejpozoruhodnějším literárním dílům 20. století. Příběh inspirovaný Goetheho Faustem a přenesený do absurdních reálií Sovětského Svazu na počátku 30. let začal Michail Bulgakov psát v roce 1929 a dokončil jej, byť chtěl v tvůrčí krizi - stejně jako hlavní hrdina románu - svůj rukopis spálit, téměř slepý pět dní před svou smrtí. Na své vydání si však jeho dílo, původně psané pod pracovním názvem Inženýrovo kopyto, jež bez pochyby patří mezi to nejlepší, co kdy bylo napsáno, muselo počkat celých 26 let - vydáno až v roce 1966.