„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Divadelní komedie

Platonov je darebák!

Platonov je darebák!

Osudy ztraceného dramatu Antona Pavloviče Čechova, jenž bývá vzhledem k absenci názvu uváděn pod nejrůznějšími jmény à la Platonov, Hra bez názvu nebo Bez otce, by vydaly na samostatnou divadelní hru. - Čechov drama napsal pravděpodobně někdy v průběhu let 1877 až 1878, v době kdy ještě ani nedokončil gymnázium, ba jako autor doposud stvořil jen několik drobných humoristických textů. Drama Platonov bylo v tomto ohledu jednoznačným krokem na zcela neznámou půdu a to ať již v kontextu dosavadního Čechovova díla velmi drobného povídkového charakteru, tak v kontextu světových dějin dramatu, které Čechov předběhl hned o několik desetiletí. Anton svůj „studentský výtvor“ (který dnes můžeme směle zařadit mezi to nejlepší, co bylo kdy napsáno) nejprve poslal svému bratrovi Alexandrovi a to pravděpodobně na jaře či v létě roku 1978. Ten však tento realistický ba až naturalistický text, jenž možná jako nejlepší text vůbec velmi věrně zachycuje ducha a atmosféru oné doby, jednoznačně odmítl jako falešnou přetvářku. Ze vzpomínek Antonova mladšího bratra Michaila, jenž pořídil dvě kopie textu pro carskou cenzuru, však víme, že se Anton přesto pokusil text nabídnout populární herečce oné doby Marii Nikolajevně Jermilovové, která jej však přirozeně, pravděpodobně bez čtení, odmítla. Anton poté ony dvě kopie roztrhal a text na čtyřicet let upadl v zapomnění a to až do roku 1923, kdy byl objeven původní originál, ale bez titulní strany, kde byl uveden název dramatu.
Miroslav Krobot: Brian

Miroslav Krobot: Brian

Dejvické divadlo ve své poslední premiéře divadelní sezóny 2011-2012 uvedlo komedii Miroslava Krobota Brian, jež mapuje několik posledních týdnů života hudební legendy 60. let a zakládajícího člena skupiny Rolling Stones Briana Jonese. Biografická podstata hry je dále doplněna vtipnou parafrází založené na náhodě, že Jones poslední období svého života strávil v domě, jenž v minulosti patřil Alanu Alexanderu Milnemu, autorovi Medvídka Pú - Krobot proto ve hře krom hudebníků z Rolling Stones použil i Brianovy zhmotnělé halucigenní představy podobě postaviček Medvídka Pú, Králíčka, Prasátka a oslíka Ijáčka.
Natália Drabiščáková, Magdaléna Sidonová, Lucie Trmíková

Natália Drabiščáková, Magdaléna Sidonová, Lucie Trmíková

Inscenaci Egona Tobiáše Denně - Poníci slabosti, kterou v režii Jana Nebeského uvedlo Divadlo Na zábradlí lze ve stručnosti uvodit jako dadaistickou divadelní koláž, kabaret ale i satirickou parafrázi oblíbeného žánru televizních seriálových detektivek. Celý děj této jednoaktové hry se odehrává v průběhu jednoho mírně nudného a ospalého dne v kanceláři kriminálky Aneňák (na Anenském náměstí divadlo Na zábradlí sídlí, název však též odkazuje na televizní seriál Kriminálka Anděl), kdy její osazenstvo - v čele s vrchním komisařem Milošem Brázdou (Petr Čtvrtníček), komisaři Jürgenem Pavičem (Igor Chmela), Vlaďkou Vedralovou (Natália Drabiščáková), Hildou Jirovskou (Magdaléna Sidonová) a sekretářkou Renátou Hladkou (Lucie Trmíková) již žije přípravami na večerní oslavu odchodu do důchodu policejního matadora, vrchního komisaře Eduarda Svrchníka (Miloslav Mejzlík).
Komplic - Igor Chmela, Leoš Noha

Komplic - Igor Chmela, Leoš Noha

Doc je vědec a nejpřednější odborník na organickou chemii. Je ale krize, základní výzkum byl místní chemičkou označen za nerentabilní a Doc musí pracovat jako taxikář. Boss je zase nejpřednější zločinec ve městě, má však problém s tím, že jej ekonomicky ruinuje likvidace těl zavražděných obětí. Slovo tedy dá slovo a Doc ve své někdejší laboratoři pět pater pod zemí zřídí krematorium, kde dovezené mrtvoly rozpouští na vodu a prvočinitele, jež poté spláchne do kanalizace.
Tartuffe Games

Tartuffe Games

Molière jednoznačně patří do úzkého okruhu autorů, jejichž dílo již po více než dvě staletí prakticky nikdy neslezlo ze světových divadelních jevišť a patří tak mezi úzký okruh nesmrtelných autorů, jejichž dílo stále vybízí k novým interpretacím tak, že Molièrovy hry neztratily nic ze své aktuálnosti a sarkasmu. Divadlo Na zábradlí uvedlo jedno z nejslavnějších Molièrových dramat Tartuffe s tím, že v režisér Jan Frič a dramaturgyně Lucie Ferenzová a Ivana Slámová se od původního textu, jenž se trefuje do kombinace lidské hlouposti, pokytectví, falešné morálky a pánbičkářství, odrazili k dramatických hrátkám, což ostatně i symbolizuje samotný název představení Tartuffe Games.
Modrovous / suovordoM

Modrovous / suovordoM

Středověká pověst o Modrouvosovi má svůj prapůvod v bretaňském baronu, rytíři a maršálovi Gilles de Rais (byl popraven v roce 1440), jenž více než jako velitel vítězného vojska ve francouzsko-anglické stoleté válce, proslul tím, že v rámci svých okultních praktik sodomizoval a následně zavraždil několik desítek až stovek dětí, z drtivé většiny chlapců. Příběh o Modrouvosovi již ve značně folklorní ba pohádkové podobě poprvé písemně zaznamenal Charles Perrault v roce 1697, kdy již postava Modrovouse neměla znaky pedofilního sadistky, ale v pohádce Modrouvous vraždil své manželky a to proto, že vkročili do zakázané komnaty. Tato pohádka poté inspirovala celou řadu dalších autorů, z nichž nejznámnější je verze od bratří Grimmů z 1. poloviny 19. století. V druhé polovině 20. století pak začala být pohádka interpretována ve smyslu mužského šovinismu, tedy v teorii o domnělé mužské víře v nadřazenost svého pohlaví. - Z Modrovouse sadisty, pedofila a vraha se tak legenda o Modrovousovi přes postavu krutého manžela vyvinula do podoby principu, v němž se mužské pohlaví instinktivně snaží ovládat pohlaví ženské.
Asanace

Asanace

Nejvýznamnější český dramatik 2. poloviny 20. století a hned po Karlu Čapkovi nejvýznamnější český dramatik vůbec, Václav Havel, působil jako kulisák v Divadle ABC, jako režijní asistent Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských ale zejména je spjat s jedním z nejmenších, počítáno co do počtu sedadel i velikosti souboru, a současně i jedním z největších, co do svého uměleckého vlivu, historie i renomé, pražských divadel - Divadle Na zábradlí. V roce 1960 zde na pozvání Ivana Vyskočila začínal jako kulisák, po absolutoriu DAMU pak jako dramaturg. V prosinci roku 1963 zde bylo uvedeno Havlovo vůbec první drama Zahradní slavnost, v červenci roku 1965 Vyrozumění a v dubnu roku 1968 Ztížená možnost soustředění. Vedle režiséra Jana Grossmanna tak Václav Havel byl tou nejvýznamnější osobností divadla Na zábradlí, jež v 60. letech tvořilo absolutní divadelní špičku celého evropského divadla.
Ubu se baví

Ubu se baví

Inscenace divadla Na Zábradlí Ubu se baví se svým názvem odkazuje na slavné drama zakladatele patafyziky i žánru absurdního dramatu Alfreda Jarryho - Ubu králem. Ale již osobnost režiséra a autora koncepce Jiřího Havelky dává znát, že Ubu se baví nebude variací na Krále Ubu, ale hra si Ubuvo jméno pouze vypůjčuje pro zdůraznění absurdnosti svého námětu i provedení.
Ivan Sergejevič Turgeněv: Měsíc na venkově

Ivan Sergejevič Turgeněv: Měsíc na venkově

Месяц в деревне, 1850

Nejslavnější drama ruského prozaika Ivana Sergejeviče Turgeněva, Měsíc na venkově, bývá považováno za jedno nejklíčovějších her ruského dramatu 2. poloviny 19. století. Jeho námět je přirovnáván k románu Paní Bovaryová Gustava Flauberta, který ostatně patřil k Turgeněvovým nejbližším přátelům, jeho vliv je pak nejčastěji zmiňován v dramatech Antona Pavloviče Čechova, konkrétně u Višňového sadu. Turgeněv na hře pracoval mezi roky 1848 a 1850 a to v rámci svého pobytu v Paříži, kdy ostatně drtivou část svého života strávil buď právě v Paříži nebo v Baden-Badenu. Publikováno bylo v roce 1855, ale poprvé bylo uvedeno až v roce 1872 v moskevském Malém divadle. Pro koncepci ruského divadla však byly klíčové zejména jeho pozdější inscenace a to zejména to z roku 1909 v režii Konstantina Stanislavského v Moskevském uměleckém divadle, či v režii Anatolije Efrose v Moskevském činoherním divadle v Malé Bronné z roku 1977. V českých zemích byla hra poprvé zinscenována v roce 1895 a to v Divadle v Národním domě na Královských Vinohradech.
Jan Mikulášek: Elementární částice

Jan Mikulášek: Elementární částice

Román francouzského básníka a romanopisce Michela Houellebecqa, Elementární částice, není pro svou postmoderní nejednoznačnost, chmurný děj, ale i expresivní styl plný popisů sexuálních scén, vulgarit a násilí zrovna čtením pro chvíle oddechu, přesto se však takřka okamžitě po svém vydání v roce 1998 stal francouzským bestsellerem, v roce 2006 byla na jeho motivy natočen stejnojmenný film, v roce 2007 byl vydán jeho český překlad a konečně v roce 2010 byla kniha po několika světových dramatizacích uvedena i na prknech brněnského divadla Reduta.
Jan Mikulášek: Trapná muka

Jan Mikulášek: Trapná muka

Po delší, možná až několikaleté, pauze uvedlo brněnské divadlo Husa na provázku představení, jež skutečně stojí za to shlédnout - autorské představení Jana Mikuláška Trapná muka na motivy povídek Karla Čapka.
Jirka Kniha hledá autora: Večer umělců

Jirka Kniha hledá autora: Večer umělců

V divadelní sezóně 2008-2009 uvedlo divadlo Husa na provázku úspěšný cyklus improvizačních večerů Jirka Kniha hledá partnera, na který navázalo i o rok později cyklem scénických čtení Jirka Kniha už zase hledá partnera. V sezóně letošní pak volně navázalo sedmidílným cyklem Jirka Kniha hledá autora, ve kterých je v sedmi týdnech postupně zinscenováno sedm her začínajících českých dramatiků a to na základě výsledků Ceny Konstantina Trepleva, jíž Husa na provázku vyhlásilo v roce 2010, dále jsou v něm obsaženy hry již zavedeného autora Davida Drábka a dnes již českého klasika Karla Steigerwalda. Autoři jednotlivých her nejsou honorováni, ba naopak jejich ocenění je mnohem cennější a je skryto v samotném faktu, že jejich hra byla zinscenována.
Marná lásky snaha

Marná lásky snaha

Mladý navarský král a jeho tři přátelé se rozhodnou založit akademii, kde budou po tři roky bez vnějších radostí a žen zejména studovat umění, vědu a filozofii. Avšak krátce po slavnostním slibu přijíždí na navarský dvůr francouzská princezna se svými třemi společnicemi, které jsou nejen krásné, ale i vtipné a především zcela neodolatelné tak, že je zaděláno na klasickou komedii plnou vtipných zápletek a slovních přestřelek. Autorem není nikdo jiný než klasik tohoto žánru nejpovolanější, William Shakespeare, a inscenaci nastudovalo královéhradecké Klicperovo divadlo.
13. Červenec 2009
Mouchy, blázen a jeptiška

Mouchy, blázen a jeptiška

Spojit do jednoho neoddělitelného, vzájemně se prolínajícího a překrývajícího celku hru Blázen a jeptiška od slavného polského dramatika, spisovatele, kritika a zejména provokatéra všeho druhu, Stanislawa Ignacy Witkiewicze, a jednoaktovou hříčku Mouchy českého divadelního režiséra, příležitostného dramatika a překladatele, ale zejména propagátora alternativního divadla, Huberta Krejčího, by se navenek mohl zdát velmi nepodařený nápad - vždyť mezi tvůrčím obdobím obou autorů leží jak II. světová válka, tak odstup takřka půlstoletí.
Ředitelé

Ředitelé

Divadlo Na zábradlí jakožto přední scéna českého divadla, nastudovalo drama současného francouzského dramatika Daniela Bessea z roku 2000, Ředitelé, které v roce 2001 získalo i cenu Moliére, tedy nejvyšší francouzské divadelní ocenění.