„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Literární adaptace

Milenci a vrazi

Milenci a vrazi

Porovnáme-li kvality snímku Milenci a vrazi v čistě kontextu své cílové divácké kategorie, tedy diváky střední a vyšší generace odchované televizními seriály, můžeme směle prohlásit, že Milenci a vrazi jsou nejpodařenějším filmem posledních mnoha let, a ani takové „trháky“ typu Román pro ženy či Duše jako kaviár nemohou tomuto dílu konkurovat.
Obešel já polí pět

Obešel já polí pět

Tragédií mnohých umělců je výše jejich ducha, jež předběhne nejen svou dobu ale zejména duševní výšiny svých vrstevníků. Stane-li se pak tento autor pro své Kainovo znamení i miláčkem davu, potažmo autorem takzvaně kultovním, je jen otázkou času, kdy budou jeho původně revoluční myšlenky zkomoleny natolik, že se bude vydávat v kreslené podobě v časopise pro předškolní děti.
Krysař

Krysař

Filmy, respektive jejich tvůrci, mohou mít nejrůznější ambice, v případě Krysaře pak bylo jedinou ambicí zapsat se do Guinessovy knihy rekordů tím, že bude natočen během 24 hodin mezi Silvestrem a Novým rokem. To samo o sobě mnohé napovídá o kvalitách, respektive nekvalitách, tohoto účelového produktu, jenž lze jen velmi stěží nazvat skutečným filmem.
Hans Holbein: Tělo mrtvého Krista

Hans Holbein: Tělo mrtvého Krista

Hans Holbein namaloval v letech 1521-1552 Ježíše Krista nikoli jako Boha či obětního beránka trpícího na kříži pro spásu lidstva, ale v podobě mrtvého a umučeného lidského těla s nezaměnitelnou maskou smrti ve tváři, ochablými údy, purpurovými prsty na rukou i nohou, jenž je navíc situováno do omezeného prostoru pohřební niky tak, že v diváku vyvolává krom oněch emocí spojených s Ježíšovou ztraceností i osamělostí, hlubokou meditativní úctu k něčemu, co člověka v mnohém převyšuje. A režisér Vladimír Morávek se v cyklu divadla Husa na provázku Sto roků kobry pokusil o dramatizaci Dostojevského ústředních děl, Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi, tak, že jejich děj, podtext, význam, poselství, nebetyčné výšiny i propastné hlubiny zhustil do jejich hlavních hrdinů Rakolnikova, Myškina, Stavrogina a bří Karamazových, a vrátil tak Dostojevského zpět k jeho původnímu čistě lidskému rozměru. Paralela mezi Holbeinovým Tělem mrtvého Krista a Morávkovou interpretací Dostojevského ve Sto rocích kobry tedy není náhodná a krom symbolu přítomného v podobě kulis ve všech částech této tetralogie, je i klíčem k jejímu pochopení.
Jiří Menzel: Rozmarné léto

Jiří Menzel: Rozmarné léto

Ve zlaté éře českého filmu v 60. letech byly filmově adaptovány dvě Vančurovy nejslavnější předlohy, Markéta Lazarová Františkem Vláčilem a Rozmarné léto Jiřím Menzelem. Oba filmy patří do pokladnice české kinematografie, ale přesto mezi nimi čiší rozdíl několika kvalitativních tříd.
Kolem Satanských veršů Salmana Rushdieho vypukla již krátce po jejich vydání v září 1988 bezprecedentní celosvětová vlna protestů na straně muslimských věřících, která je dodnes na Západě interpretována jako akt fanatických vyznavačů druhořadého náboženství. Nicméně, přestože se Satanské verše nesmazatelně zapsaly do povědomí celého globalizovaného světa, jen málokdo zná jejich alespoň přibližný obsah. Dramatizace Satanských veršů Divadlem v 7 a půl lze tedy v tomto kontextu chápat jako akt osvěty i naplnění principiální úlohy umění jako zbraně proti zaslepenosti a strachu.
Po premiéře Rozvzpomínání - básník Jan Skácel, Bohumil Hrabal, Petr Oslzlý a Ivo Krobot

Po premiéře Rozvzpomínání - básník Jan Skácel, Bohumil Hrabal, Petr Oslzlý a Ivo Krobot

Obsluhoval jsem Anglického krále Bohumila Hrabala je jednak knihou knih, ale též jediným Hrabalovým dílem, jenž má podobu románu sepsaného v neuvěřitelných 18 dnech a který navíc do značné míry vychází z autorovy fantazie - na rozdíl od tradičního pábitelského převypravování zážitků svých i vyslechnutých.
Něžný barbar

Něžný barbar

Převést krásu Hrabalových poetických textů, založených nikoliv na ději či objevování ale na obrazech s hledáním doposud opomíjené krásy, do filmové podoby, je takřka nereálný úkol a jediný, kdo se ho zhostil, aniž by ztratil původní „pábitelský“ náboj, je Jiří Menzel, snad také proto, že na scénáři vždy spolupracoval s Bohumilem Hrabalem.
15. Prosinec 2008

aneb krátké poučení o tom, jak nebezpečné mohou být známosti

Valmont je jako divadelní námět již poněkud vyčpělé téma, zvlášť, když vše, co se z tohoto svého času velmi skandálního románu dalo vyzískat, uplatnil již Miloš Forman ve svém velkofilmu Nebezpečné známosti, se kterým nelze soupeřit ani na divadelních prknech, a proto se zdá, že přidání nové postavy v podobě nikoho menšího než Markýze de Sade, dá původnímu příběhu Choderlose de Laclos zcela nové možnosti.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé

Taneční hodiny pro starší a pokročilé

Divadlo Husa na provázku se zvlášť díky režisérské práci Vladimíra Morávka a jeho cyklu na motivy ústředních Dostojevského románů Sto roků kobry dostala mezi nejlepší česká divadla současnosti tak, že každé představení lze z divákova pohledu brát jako sázku na jistotu v podobě po všech stránkách mimořádně umělecky kvalitního divadla.
Volker Schlöndorff: Plechový bubínek

Volker Schlöndorff: Plechový bubínek

Na film Plechový bubínek se dá pohlížet jako na slabý vývar své geniální nezfilmovatelné předlohy nebo též jako na nejlepší film všech dob ověnčený řadou filmových ocenění včetně Zlaté palmy z Cannes či Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jisté ale je, že se Plechový bubínek vryje svému diváku hluboko pod kůži.
10. Prosinec 2008
Lolita

Lolita

Mezi knihy, jež „slušný“ čtenář nečte, patří krom zprofanovaného Markýze de Sade i nejznámější dílo Vladimíra Nabokova - Lolita. Avšak přesto, že Sade i Lolita již dávno překročily hranice literárních útvarů a staly se nejen legendami, ale i součástí naší běžné slovní zásoby, panuje kolem nich směsice strachu, předsudků a současně naprosté nevědomosti.
Vydání románu Na cestě v roce 1957 se většinou pokládá za neoficiální manifest proklamující vznik hnutí beatniků, jež se sice počalo formovat již v poválečných letech, ale teprve tímto dílem Jacka Kerouaca se myšlenky beatniků poprvé stýkají se širokou veřejností tak, že krátce poté se tzv. Beatnická generace stala modlou ale i komerčním artiklem nejširší veřejnosti, což ostatně trvá dodnes.
Cult Fiction II

Cult Fiction II

I druhý díl série Cult Fiction mapující tzv. kultovní literaturu kráčí v našlápnutém kabaretním stylu plném originálního zpracování a samozřejmě plného humoru a nadsázky, když se tentokrát stal obětí Edgar Allan Poe a Howard Phillips Lovecraft.

„sedm statečných“

Novela Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče patří mezi nejcharakterističtější díla 20. století. Od svého prvního vydání v roce 1962 ! v časopise Novyj Mir zaznamenala již na stovky dalších vydání tak, že se celý svět mohl poprvé blíže seznámit (přes notnou dávku autocenzury) s poměry ruských pracovních táborů ale i atmosféry strachu 50. let. Avšak přes autorovu genialitu s níž popisným způsobem bez náznaku moralizování či kritiky přiblížil každodenní vězeňskou realitu a boj o přežití, je to literární forma, již nelze dále zpracovávat a podat jiným způsobem uměleckého vyjádření. Tedy alespoň donedávna, kdy Jeden den Ivana Děnisoviče nastudoval soubor brněnského Divadla v 7 a půl.