V noci jsem snil, že jsem motýlem

V té době své nejslavnější dílo, Posedlí, napsal Witold Gombrowicz pod pseudonymem Zdzisław Niewiesk s tím, že ještě před začátkem vydávání románu na pokračování Gombrowicz odcestoval do Argentiny - původně jen na několik měsíců, aby zde nasbíral materiál pro své další dílo, ale vzhledem k tomu, že vypukla válka a po jejím skončení se moci ujal bolševický režim, již nikdy se do Polska nevrátil. Román sice vzbudil značný čtenářský ohlas, ale brzy jej zcela potlačily válečné události a vzhledem k tomu, že Gombrowicz sám se k tomuto svému příspěvku do žánru krejcarových detektivních románů nikdy nehlásil, ba na něj de facto zapomněl a to až do roku 1969, kdy v Pažíži diktoval svou životní biografii, ve své úplné podobě spatřil světlo světa až v roce 1990.

Současná japonská literatura se již plně nese v intencích moderní evropské prózy a například dílo v současnosti celosvětově proslulého Haruki Murakamiho, jehož knihy se již po dlouhá léta stávají bestsellery jak v Japonsku, tak napříč celou Evropou ale i v Americe, již nenese takřka žádné vnější znaky kdysi svébytné japonské kultury a tradiční japonské literatury. A jedním z nejvýznamnějších novátorů, jenž ve 20. letech 20. století přinesl do japonské beletrie doposud zcela neznámé prvky, námět i styl inspirovanými v soudobé moderní evropské literatuře, byl Džuničiró Tanizaki (谷崎 潤一郎), který je dnes, snad poněkud paradoxně, považován za posledního tradicionalistického japonského spisovatele.

Suveréně nejúspěšnější dánský spisovatel současnosti, Peter Høeg, se stal celosvětově proslulým pro svou románovou prvotinu Cit slečny Smilly pro sníh z roku 1992. Román má navenek kontury detektivního thilleru, kvality románu jsou však skryty v přesahu k dalším neliterárním oblastem jako jsou nesmiřitelné kulturní rozdíly mezi Dány a Gróňany, v domorodém jazyce Inuity, latentní rasismus Dánů vůči původním obyvatelům Grónska a jejich násilné podánštění s následnou ztrátou identity jak národa tak jednotlivců s průvodními jevy v alkoholismu a sebevraždách. Nosná konstrukce příběhu je ale podpořena i dlouhými pasážemi o vědě o ledovcích, ledu a sněhu - glaciologii, matematice, parazitologii,dějinami Grónska, dějinami dánského kolonianismu, ale i k mytologii a původnímu životu grónských eskymáků. Cit slečny Smilly pro sníh tak vzdáleně připomíná Bílou verlybu Hermana Melvilla, jež na pozadí příběhu bílé verlyby Mobby Dicka a kapitána Achaba svého čtenáře na mnoha set stránkách seznamuje s detailními podrobnostmi z lovu verlyb.

Novela Smrt Ivana Iljiče Lva Nikolajeviče Tolstého patří mezi to nekrásnější a nejmoudřejší, co bylo kdy napsáno. Současně však tento text vzbuzuje depresi, beznaděj, nutí k přehodnocení vlastního života a oceňovaných hodnot. Při analýze trpkého příběhu Ivana Iljiče pak ale nelze přejít Tolstého neobjektivnost ba až manipulaci čtenářem, kdy sice jako autor a umělec má svébytné právo vykreslit skutečnost tak, jak ji vidí ve své vizi, avšak současně svým mimořádným talentem a genialitou svádí k tomu, že čtenář má tendenci brát jeho příběh v širší rovině, tedy v příběhu nespatřovat pouhou tragickou postavu Ivana Iljiče, který sám sebe takřka až do poslední chvíle považuje za dítě štěsteny, ale naopak v této postavě spatřovat skutečnou povahu světa a lidské podstaty.