„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Literární recenze a kritiky

Nathanael West: Den kobylek

Nathanael West: Den kobylek

The Day of the Locust, 1939

Nathanael West, původním jménem Nathan Weinstein, byl jedním z řady nadějných amerických literátů, které finanční neúspěch jejich uměleckého díla donutil k prostituci jakožto filmového scénáristy. Westovo literární dílo tak za jeho života propadlo, z jeho scénářů vznikly filmy B-éčkové kategorie, které zapadly okamžitě poté, co vznikly, a konečně sám West zemřel při autonehodě, když spěchal na pohřeb svého velkého přítele Francise Scotta Fitzgeralda. A když se k tomu navíc snoubil i Westův původ německy mluvící ruského žida, bylo snad jediným možným životním východiskem, že West se profiloval jako skvělý pozorovatel s kritickým myšlením a jemným satirickým humorem. Ocenění, že byl i autor s nadčasovým sdělením, kdy zvláště jeho novely Přítelkyně osamělých srdcí (1933) a Den kobylek (1939) bývají zařazovány mezi nejlepší americké novely 20. století, se Westovi dostalo až takřka dvě dekády po jeho tragické smrti.
Noam Chomsky: Intervence

Noam Chomsky: Intervence

Interventions, 2007

Noam Chomsky. - Na straně jedné je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců 20. století (co do vědeckých citací je necitovanější vědec současnosti a osmý v celkovém pořadí), v několika prestižních anketách byl označen za nejvlivnějšího intelektuála, potažmo je Chomsky autorem více než 100 knižních publikací a nespočetného množství novinových esejů. Na straně druhé je Chomsky pro svou kritiku americké zahraniční ale i vnitřní politiky označován za levicového aktivistu a s jeho články je zhola nemožné se setkat v hlavních amerických novinách, ačkoliv právě například eseje z let 2002 až 2006, jež byly do knižního vydání shrnuty pod názvem Intervence, Chomsky psal pro přední americký deník New York Times, ale přečíst si je mohli jen čtenáři neamerického vydání listu, tedy pouze čtenáři mimo území USA.
Edgar Lawrence Doctorow: Vítejte do zlých časů

Edgar Lawrence Doctorow: Vítejte do zlých časů

Welcome to Hard Times, 1960

Námět z amerického divokého západu, neboli westernu, je synonymem braku té nejhorší literární úrovně. Přesto se však najde celá řada výjimek, ve kterých byl western povýšen do těch nejvyšších pater krásné literatury. A prvním z nich je Edgar Lawrence Doctorow, autor celosvětově proslulého románu Ragtime, jenž svou prvotinou z roku 1960, Vítejte do zlých časů, western etabloval jako seriozní žánr americké literatury, kdy obvyklou zápletku boje dobra a zla povýšil do existencialistické roviny.
Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

První vzpomínky, 1878
Vzpomínky z dětství, 1903-1906

Lev Nikolajevič Tolstoj jako spisovatel zazářil ihned po vydání svého vůbec prvního díla, fiktivního románu s autobiografickými prvky Dětství z roku 1852. Poté, co s dvouletými odstupy vydal i další dvě části Chlapectví a Jinošství stal po boku Gogola, Turgněva a Gončarova se jedním z nejrenomovanějších spisovatelů poloviny 19. století, jež byla v pozdějším hodnocení nazváno jako zlatý věk ruské (ale i světové) literatury.

The Death of Bunny Munro, 2009

Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa

Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa

Jak již napovídá název románu i jeho autora, pochmurného zpěváka Nicka Cavea, Smrt Zajdy Munroa není zrovna z žánrového soudku lehké a oddechové četby. Naopak - na knize je nejpozitivnější její název. Ale srovnáme-li toto Caveovo v pořadí druhé literární dílo s jeho o dvacet let starší prvotinou, A uzřela oslice anděla (And the Ass Saw the Angel, 1989, česky 1995), urazil Cave velmi dlouhou cestu k tomu, aby se stal mnohem vyrovnanějším a méně autobiografickým. - V Oslici Cave v postavě postiženého chlapce Euchrida řeší vztah ke svému otci, v románu představeném jako Taťka, v těch nejtemnější odstínech černi. Zatímco v Zajdovi líčí cestu otce Zajdy vstříc peklu nejen bez emocí ale i s občasnou dávkou černého humoru.
John Maxwell Coetzee: Doba železná

John Maxwell Coetzee: Doba železná

Age of Iron, 1990

Podíváme-li se do seznamu vítězů Nobelovy ceny za literaturu za poslední dvě či tři desetiletí, asi se nebudeme moci zbavit dojmu, že umělecké kvality oceněných laureátů upadají a komise Nobelovy ceny tak namísto kvality sleduje spíše snahu o rovnoměrné zastoupení autorů co do národností, ras a pohlaví. Napíši-li tedy, že John Maxwell Coetzee byl v roce 2003 oceněn Nobelovou cenou za literaturu, nemíním tím vyzvihovat Coetzeeho mimořádné umělecké kvality, jako spíše jen konstatovat, že Coetzee tak nakrátko pozvedl prestiž tohoto kdysi velmi renomovaného ocenění.
Karel Čapek: Zahradníkův rok

Karel Čapek: Zahradníkův rok

1929

Po tzv.utopické fázi svého díla, kdy Karel Čapek napsal sérii divadelních her a románů, jež ho katapultovaly mezi nejznámější, potažmo celosvětově nejvydávanější a nejčtenější autory meziválečné literatury, se Čapek obrátil k všednější tématice a více než jedno desetiletí se mezi léty 1922 a 1936, tedy v mezičase od napsání utopického Krakatitu a antimilitaristické Války s mloky, věnoval všednějším a lokálnějším tématům.
Robert Coover: Vyplácení služky

Robert Coover: Vyplácení služky

Spanking the Maid, 1982

Americký autor Robert Coover ve svém díle kombinuje mystifikaci a fikc, s prvky postmodernistického bourání stylu i uceleného vypravěčského příběhu. Svého tvůrčího vrcholu dosáhl na rozmezí 60. a 70. let, kdy napsal své dva klíčové romány The Universal Baseball Association, Inc., J. Henry Waugh, Prop. (1968) a The Public Burning (1977).
Thomas Mann: Kouzelný vrch

Thomas Mann: Kouzelný vrch

Der Zauberberg, 1924

Thomas Mann, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929, proslul zejména svou novelou Smrt v Benátkách z roku 1912, ve které se v postavě svého alter ega Gustavu von Aschenbachovi veřejně vyznal ze své latentní homosexuality. Dalším z proslulých Mannových románů je se Smrtí v Benátkách zdánlivě nijak nesouvisející Kouzelný vrch, jenž začal psát na základě několika týdenní návštěvy své ženy Katie v plicním sanatoriu ve švýcarském Davosu. Mann zde byl fascinován postavami tuberkulózních pacientů, kteří dokázali žít ve zcela jiné rychlosti plynutí času s přísným dodržování léčebných procedur s mnohahodinovými pobyty na lehátku na mrazu a vůbec odlišné vnímání světa i lidí pacientů ze sanatoria a obyvatel z rovin.
Ian McEwan: Solar

Ian McEwan: Solar

Solar, 2010

Ke globálnímu oteplování můžeme zaujmout celou řadu postojů a to od ideologického popírání až k fanatickému ekologismu s počítáním vlastní uhlíkové stopy. Postoj hlavního hrdiny nejnovějšího románu jednoho z nejvýraznějších britských autorů posledních dvou dekád, Iana McEwana, profesora a nositele Novelovy ceny za fyziku Michaela Bearda, je pak směsicí osobní vlažnosti, kdy globální oteplování potažmo osud světa je asi tou poslední věcí, která by jej zajímala, a profesního pragmatismu. - Blairova vláda se rozhodla v očích veřejnosti napravit svou značně pošramocenou reputaci tím, že zřídila ústav pro výzkum alternativních energií, a jeho ředitelem byl díky svým konexím zvolen právě Michael Beard.
Graham Greene: Tichý Američan

Graham Greene: Tichý Američan

The Quiet American, 1955

Román Tichý Američan z roku 1955 je suverénně nejznámější a společensky nejvýznamnější román Grahama Greenea. - Leitmotivem románu je sice boj dvou mužů, anglického cynického novináře Thomase Fowlera a naivně idealistického tajemníka kulturního atašé na americké ambasádě v Saigonu, o stejnou vietnamskou dívku, původně Fowlerovu milenku, skutečný příběh je však skryt v přesném popisu amerických neokoloniálních ambicích ve Francouzské Indočíně. - Román přirozeně vzbudil již krátce po svém vydání značný rozruch. Greene byl dokonce od amerického vydání v roce 1956 až do své smrti v roce 1991 permanentně monitorován americkými tajnými službami. - Tato veřejností tušená informace, kdy byl Greene, přes svou čtenářskou oblíbenost a to nejen na obou stranách Atlantiku ale prakticky po celém světě, americkými s vládní propagandou spojenými médii pranýřován, ne-li jako kryprokomunista, tak alespoň jako levičák, byla potvrzena v roce 2002, kdy si deník The Gurdian na základě amerického Zákona o svobodě informací, vyžádal Greeneův tajný spis.