„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Literární recenze a kritiky

Jaroslav Havlíček: Synáček

Jaroslav Havlíček: Synáček

1932-1941

Jaroslav Havlíček psal svou co do počtu stránek nevelkou novelu Synáček dlouhých deset let. A dlouhých nejenom z pohledu lidského života, ale i z pohledu celého Havlíčkova díla, kdy právě mezi roky 1932 a 1941 napsal a publikoval všechny své romány ale i všechny své další významné prózy. Synáček, jež je v podstatě velmi komorní novela, která v průběhu šesti desetiletí sleduje život svého hlavního hrdiny Antonína Skály přezdívaného Synáček, je ale významná i svým vlivem, kdy Havlíček právě v Synáčkovi objevil nosné téma svých vrcholných románů v čele s Petrolejovými lampami a Helimadoe - tedy téma maloměsta s předobrazem svého rodného městečka Jilemnice, kde se pod názvem Olšiny odehrává děj jak Synáčka tak velmi blízkých Petrolejových lamp (v původní verzi pod názvem Vyprahlé touhy), tak další dvě pokračování Lamp, kdy ale část druhá Vlčí kůže zůstala rozepsána a část třetí zůstala jen v podobě rozvrhu dalšího děje.
Graham Greene: Moc a sláva

Graham Greene: Moc a sláva

The Power and the Glory, 1940

Jeden z nejslavnějších anglických romanopisců 20. století Graham Greene se ve svém díle opakovaně vracel k několika tématům, které se prolínají i jeho vlastním životem tak, že přes značnou dávku fikce a nadsázky lze mnoho jeho románů prohlásit za velmi osobní, protože v nich před očima čtenářů řešil velmi intimní témata. - Jak je poměrně velmi dobře známo, Graham Greene v roce 1927 přijal katolickou víru své manželky a stal se z něj sice do účasti na veřejných náboženských rituálech velmi vlažný věřící, ale o to více však katolicismus ovlivnil jeho život duchovní. Greene v řadě svých knih zkoumal téma náboženské morálky a to jak v kontrastu s vnitřním svědomím tak v kontrastu nepříliš příkladného života. - Greene, podobně jako hrdinové z jeho románů, se po řadě milostných avantýr rozešel se svou manželkou po roce 1945, nikdy se s ní však nerozvedl a po dlouhá desetiletí tak veřejně žil s řadou svých milenek.
Rozinky a mandle

Rozinky a mandle

Rozinky a mandle, 1968

V roce 1968 učinilo nakladatelství Odeon velmi významný literární počin a vydalo antalogii povídek nejvýznamnějších autorů v jidiš a to v novém překladu Jakuba Markoviče, který stál i za konkrétním výběrem zastoupených autorů. - Ve výboru je tak zastoupeno jednadvacet autorů a necelých padesát povídek.
Tennessee Williams: Louka modrých dětí

Tennessee Williams: Louka modrých dětí

The Knightly Quest: a Novella and Four Short Stories, 1966

Tennessee Williams je proslulý jako jeden z nejvýznamnější dramatiků 20. století, kdy je autorem více než 50 divadelních her, nichž mnohé jsou synonymem moderního psychologického dramatu (z těch nejznámějších jsou to například Skleněný zvěřinec - 1944, Tramvaj do stanice Touha - 1947, Kočka na rozpálené střeše - 1955). Méně známý, ba v českém překladu takřka neznámý, je Tennessee Williams co by spisovatel, jenž je autorem dvou velmi úspěšných románů (Římské jaro paní Stoneové - 1950 a Moise a svět rozumu - 1973) a dále celé řady povídek.
Stefan Zweig: Amok

Stefan Zweig: Amok

Amok, 1922

Rakouský spisovatel Stefan Zweig patřil v době svého vrcholného tvůrčího období ve 20. a 30. letech, kdy světu vládl Sigmund Freud a psychoanalýza, jež mu byly velkou inspirací, mezi vůbec nejznámější a nejvydávanější spisovatele. Dnešní čtenář jej ale bude znát zejména prostřednictvím dvou knih a to sbírky povídek Amok z roku 1922 a románu Netrpělivost srdce z roku 1939.
Louis Pauwels a Jacques Bergier: Jitro kouzelníků

Louis Pauwels a Jacques Bergier: Jitro kouzelníků

Le Matin des magiciens, 1960

Knihu Jitro kouzelníků, jež poprvé vyšla v roce 1960, spolu sepsali dva francouzští milovníci okultních záhad, mysterií ale i sci-fi literatury, Jacques Bergier (původní profesí chemik) a Louis Pauwels (novinář). Kniha byla přeložena do několika dalších jazyků, ale podobných záhadologikých spisků plných senzačních zpráv o tajných spiknutích, ale i zapomenutých vědomostech starých civilizací či zaniklých okultních hnutí vycházelo již od konce 19. století nepřeberné množství tak, že Jitro kouzelníků sice ve své době vzbudilo jistý ohlas, ale kniha záhy zapadla stejně jako ostatní tituly tohoto ražení. V tehdejším Československu však v té době vládla jak cenzura tak především pseudofilozofická ideologie marx-lininistického materialismu a po podobných publikacích tak mezi čtenáři vládl obrovský hlad.
Simon Mawer: Skleněný pokoj

Simon Mawer: Skleněný pokoj

The Glass Room, 2009

Anglický spisovatel Simon Mawer je znám tím, že ve svých románech mísí fikci a literaturu faktu. A tomuto zařazení odpovídají i dva jeho asi vůbec nejznámější romány Mendelův trpaslík z roku 1997 a Skleněný pokoj z roku 2009, jež krom žánru dále pojí i místo jejich děje, který se z větší části odehrává v Brně.
Jo Nesbø: Pentagram

Jo Nesbø: Pentagram

Marekors, 2003

Po obrovském úspěchu trilogie Milénium, zesnulého švédského novináře a spisovatele Stiega Larssona, se u nás ale i ve světě znovuzrodila nová vlna zájmu o fenomén takzvané severské detektivky, jež co do čtenářské obliby jako žánr kulminoval v 60. a 70. letech, ale jako celek nikdy nepřekročil hranice brakové literatury. To se změnilo právě s Miléniem, jež svými sociálními, kulturními i genderovými extenzemi povýšilo tento okrajový žánr na plnohodnotný literární směr, jenž se začal těšit oblibě jak u čtenářů tak u nakladatelů tak, že namísto ještě nedávných paperbackových neoriginálních překladů z němčiny nebo z angličtiny si dnes český čtenář může dopřát překlad ale i grafické a dílenské zpracování té nejvyšší úrovně.
August Strindberg: Tanec smrti

August Strindberg: Tanec smrti

Švédský básník, dramatik, prozaik ale i malíř August Strindberg napsal několik desítek básnických sbírek, divadelních her, románů a povídkových souborů, jež dodnes patří mezi živá a často vydávaná i uváděná díla. Přesto je dnes Strindberg více než pro své dílo více proslulý jako nepřítel manželství či dokonce i jako nepřítel žen. Je jisté, že Strindberg byl maniakální osobnost, kdy období horečného tvůrčího zápalu střídal s obdobími plných depresí. Současně se Strindberg hned třikrát oženil a zase rozvedl. Přesto bychom v jeho osobním životě jen stěží hledali pro tuto pejorativní nálepku nepřítele manželství a manželek nějaké reálné opodstatnění.
Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

Воскресение, 1899

Lev Nikolajevič Tolstoj je jedním z nejznámějších a nejuznávanějších spisovatelů celé literární historie a to přesto, že napsal pouhé 3 romány (přirozeně krom desítek dalších povídek, novel, dramat, traktátů, pohádek či pedagogických děl). Tolstoj rovněž proslul jako jedna z nejhumanističtějších osobností, ale též jako pedantický autor, jež svá díla domýšlel do nejmenších detailů, několikrát je přepisoval či část díla, jež nebyla zcela v souladu s jeho pozdějším světonázorem, potlačoval a odmítal je po několik desítek let vydat tak, že byla publikována až po jeho smrti. - Román Vojna a mír psal v průběhu šesti let mezi roky 1864 až 1869, Annu Kareninu pět let mezi roky 1873 až 1877 a například slavná novela Hadži Murat, kterou Tolstoj psal osm let mezi roky 1896 až 1904 čekala na své první vydání v roce 1912, tedy rok po Tolstého smrti, dlouhých osm let.
Robert Musil: Muž bez vlastností

Robert Musil: Muž bez vlastností

Der Mann ohne Eigenschaften, 1930, 1943

Rakouský spisovatel Robert Musil napsal pouhé dva romány, několik sbírek povídek a dále též přispíval do novin svými eseji. Jeho dílo nezaznamenalo nijak závratný rozruch tak, že se takřka po celou svou literární kariéru potýkal s chudobou a dle legendy, se jeho pohřbu v Ženevě roku 1942, kam Musil emigroval po nacistickém záboru Rakouska, zúčastnilo osm lidí a vdova poté rozprášila jeho popel v opuštěné zahradě a prázdnou urnu hodila do řeky. Dnes Robert Musil sice také nemá dlouhé zástupy čtenářů, ale pro svůj vytříbený styl, smysl pro detail, intelektuální hloubku a celkové literární kvality je pokládán za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století a jeho vrcholný román Muž bez vlastností, na kterém pracoval více než dvacet let (od roku 1921 až do své smrti v roce 1942) je pokládán vedle Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Oddysea Jamese Joyce či Procesu a Zámku Franze Kafky za vůbec nejklíčovější literární dílo minulého století.