V noci jsem snil, že jsem motýlem

Novelu Tajný kurýr dle legendy Graham Greene sepsal v pouhých šesti týdnech s tím, že si vypomáhal vydatnými dávkami benzedrinu. Dílo bylo napsáno velmi rychlou jehlou, zápletka tajného kurýra, která má pro nejmenovanou zemi zmítanou v občanské válce zařídit dodávku uhlí, je dále doplněna v Greenově často opakovaným archetypem muže, staršího věku, který je z blíže neupřesněných důvodů postaven na okraj společnosti, což nijak nebrání tomu, aby se do něj nezamilovala mladá, krásná a atraktivní žena obvykle z vyšších společenských kruhů než muž samotný.

Podívám-li se seznam vydání díla Egona Erwina Kische za posledních 40 let, nemůžu se ubránit dojmu, že Kisch u nás upadl v takřka zapomnění. Zatímco v němčině patří mezi nejčastěji vydávané autory vůbec, v češtině můžeme počet vydání jeho díla během uplynulých čtyř dekád spočítat na prstech jedné ruky. Ba, jako čtenáři jsme stále odkázáni na překlady z konce 40. až 60. let, které trpí značnými cenzorskými úpravami, ač Kisch, na rozdíl od svého blízkého známého a soukmenovce, Franze Kafky, nikdy neupadl do oficiální nemilosti a naopak přes dobrou znalost skutečných poměrů v bolševickém Sovětském Svazu nikdy nezradil svou příslušnost v komunistické straně (členem Komunistické strany Rakouska se stal v roce 1919)

Feťák, Teplouš a Nahý oběd - to jsou tři nejslavnější díla Williama Sewarda Burroughse, ve kterých nelze odlišit skutečné Burroughsovy prožitky od autorovy fantazie a obecně se tak tradují za díla autobiografická, čemuž ostatně napomáhá i to, že jsou psány v první osobě z pozice vypravěče.

Řekne-li se jméno Jiří Brdečka, asi každému se jako první vybaví asociace s filmem Limonádový Joe z roku 1964, ve kterém Brdečka figuruje jako autor námětu a scénáře. Leckdo další pak dodá i asociaci s knižní podobou tohoto námětu, či dokonce pak i jeho původní divadelní stvárnění. Snad jen pro úplnost se sluší dodat i verzi loutkovou. - Již množství forem, do kterých Brdečka dokázal tento námět převést, naznačuje, že Brdečka byl nadčasovou renezanční osobností. A tento dojem potvrzuje jen pouhý výčet filmů, u kterých se podepsal jako dramaturg či scénárista: Císařův pekař a pekařův císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour, Baron Prášil, Vlčí jáma, Adéla ještě nevečeřela, Pric a veřernice, Obušku z pytle ven! a mnoho dalších. A co do věhlasu jeho filmové části by se jistě mohla vyrovnat i jeho literární tvorba, kde krom zmíněného Limonádového Joa je pro své filmové ztvárnění režii Věry Chytilové proslulá povídka Faunovo značně pokročilé odpoledne.

Rumunský román nelze jak v našich zemích tak i ve světě označit zrovna za všudepřítomný fenomén - ba s výjimkou dvojice francouzsky píšících, zakladatele absurdního dramatu Eugènea Ionesca a předního světového religionisty Mircey Eliadeho, bychom asi jen stěží pátrali v paměti po jméně alespoň jednoho rumunského spisovatele. Bylo tedy velkým překvapením, že hlavní cenu nejprestižnějšího literárního ocenění pro české autory Magnesia Litera za rok 2007 získala kniha zcela neznámého Rumuna Petru Cimpoeşu, Simion Výtažník. V takřka bulvární rozměr se pak ocenění rozrostlo poté, co cenu převzal překladatel románu Jiří Našinec - přes nesporné kvality jeho překladu, kdy se román hemží slangovými pojmy a rumunskými reáliemi, se záhy poté rozhořela závistivá diskuze o tom, komu vlastně cena patří - zda opravdu překladateli Jiřímu Našincovi nebo autoru Petru Cimpoeşuovi.

V pořadí první román, Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda, původem dominikánského spisovatele Junota Díaze vyvolal silnou odezvu u literární kritiky a byl i oceněn prestižní Pullizerovou cenou. - A román opravdu navenek budí dojem výjimečného díla se všemi aspekty, které má obsahovat současný moderní román - počínaje poetickým příběhem, který je tragickou ságou rodiny De Leónů na pozadí jedné z nejhrozivějších středoamerických diktatur Rafaela Trujillo Molina, přes všudepřítomnou symboličnost v prokletí rodiny a až po časté střídání perspektiv a časových rovin. To vše je navíc doplněno jazykem plných hispanismů tak, že by se na první dojem mohlo zdát, že Junot Díaz je autorem nejvyšší světové ligy.

Konec dobrodružství je v bibliografii Grahama Greenea v pořadí posledním dílem, ve kterém řeší svůj vztah k bohu, k náboženské morálce ale i ke katolicismu obecně. - V souvislosti Greenem se lze dokonce setkat s přízviskem katolického spisovatele, kdy ač tato část jeho tvorby tvoří pouhá pětice z celkový šestadvaceti románů a novel, nezahrnuje v to dílo povídkové i dramatické, zaujímá v ní nejústřednější místo.