V noci jsem snil, že jsem motýlem

Bohumil Hrabal intenzivně psal, nejprve surrealismem a poetismem inspirované básně, později povídky ovlivněné totálním realismem, až konečně někdy na přelomu 50. a 60. let dospěl ke své svébytné formě pábitelství s typicky hrabalovskou poetikou. Hrabal začal psát někdy kolem svého 20. roku a s ubíhajícími roky psal a psal stále intenzivněji tak, že byl svými známými nazýván jako grafoman z Libně - snad proto, že první jeho kniha Perlička na dně se k čtenářům dostala až po dalších třideti letech intenzivního psaní, kdy teprve na počátku 60. let (Perlička na dně konkrétně 20. září 1962) dovolila soudobá cenzura vydat jeho díla, která byla v duchu socialistické estetiky považována za obscénní a bez vyšších uměleckých kvalit.

Lidé na Hemsö je suveréně nejznámější a asi i nejlepší román nejproslulejšího švédského spisovatele a dramatika Augusta Strindberga (byť co do proslulosti jej alespoň momentálně překonal Stieg Larsson se svou trilogií Milénium). Strindberg velmi často čerpal náměty z vlastního života tak, že mnoho jeho děl bývá považováno za autobiografická. - Tato autobiografičnost se ale ze strany čtenářů i jehointerpretů velmi často přeceňuje, což je dáno Strindbergovým talentem, se kterým dokázal ve svých čtenářích navodit naprosto realistický pocit autenticity - asi ne nadarmo je Strindberg zařazován mezi naturalistické spisovatele, kdy ale například na rozdíl od svého někdejšího souputnika Émile Zoly více než jeden a čtvrt století od doby svého vzniku úspěšně odolává změnám módy i estetických kritérií, a Strindbergovo dílo tak lze vhledekm k jeho nadčasovosti považovat za současné. Podobně Lidé na Hemsö jsou původně inspirováni skutečnými Strindberovými zážitky a to z doby dětství, kdy trávil prázdniny na ostrově Kymmendö. Román Strindberg psal během dlouhodobého pobytu v Německu a ve Francii a jako inspirace pro tuto oslavu švédské přírody, kultury i prostých švédských rybářů bývá považován Strindbergův stesk po rodné zemi.

O 11. září 2001, tedy o čtyřech unesených civilních dopravních letadel, z nichž dvě narazila do budov Obchodního centra v New Yorku, jedno do budovy Pentagonu a jedno za nese zcela vyjasněných okolností havarovalo nedaleko Pittsburghu, bylo u nás napsáno tisíce článků a metráky knih, které ale vesměs jen v mírných variacích, bez hlubší myšlenkové úvahy natož pak snad kritiky, opakovaly to, co hlásila oficiální propaganda někdejší neokonzervativní americké vlády.

Na sklonku roku 1974, den před Silvestrem, jsme jeli vlakem na koncert do Líšnice, malé vesnice západně od Prahy.

Třicetiletý August Strindberg měl roce 1879, kdy zveřejnil svůj první slavný román Červený pokoj, na svém autorském kontě již 7 divadelních her, ale ani jednu z nich žádné divadlo nepřijalo do svého repertoáru. Strindberg tak pracoval jako knihovník v Královské knihovně ve Stockholmu a přispíval do nejrůznějších švédských novin. A že jeho život nebyl v tomto období příliš finančně úspěšný, hovoří i to, že v lednu 1879 vyhlásil osobní bankrot.

Když Leopold von Sacher-Masoch v roce 1870 vydal spis Láska, který měl tvořit první část plánovaného šestidílného cyklu Kainovo dědictví, vzbudil velmi příznivý ohlas jak u čtenářů tak u soudobých recenzentů a Sacher-Masoch se konečně etabloval jako úspěšný spisovatel. A byť byla součástí románu i novela Venuše v kožichu, která je dnes považována na bibli sexuální deviace masochismu, nevzbudilo to žádné pohoršení ani ze strany soudobých velmi konzervativních čtenářů, natož pak reakci jinak velmi přísné rakousko-uherské cenzury. - To, že německý psychiatr Richard von Krafft-Ebing ve svém spisu z roku 1886 Psychopathia Sexualis označil Venuši v kožichu jako typické dílo typu sexuální deviace, kterou po autoru novely nazval masochismus, se sice zasloužilo o nesmrtelnost této novely i samotného autora, současně to však Sacher-Masocha vyřadilo ze všech veřejných knihoven, ale i dějin literatury.