V noci jsem snil, že jsem motýlem

„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Domů

Literární recenze a kritiky

Kategorie
13. Červen 2010
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci

Белые ночи, 1848

Novela Bílé noci z roku 1848 má v Dostojevského díle status díla nejsilněji inklinujícímu k romantismu Lorda Byrona ale i Alexandra Sergejeviče Puškina a Michaila Jurjeviče Lermontova. Tedy vzhledem k letopočtu svého vzniku dílo jak infantilní tak do značné míry autobiografické, kdy lze postavu vypravěče-snílka ztotožnit s rozpoložením samotného Dostojevského.
Kategorie
30. Listopad 2009
Jack London: Démon alkohol

Jack London: Démon alkohol

John Barleycorn, 1914

Jack London, někdejší americký autor první kategorie, bývá ne zcela právem degradován na spisovatele dobrodružného žánru určeného pro dospívající mládež. Nicméně jeho vrcholné romány v čele s Mořským vlkem (1904), Martinem Edenem (1909) a Tulákem po hvězdách (1915) se jednak vyznačují zcela neopakovatelným záznamem atmosféry i sociálních podmínek své doby, a jednak se staly synonymem celého literárního žánru, který je od Londona odvozován.
Kategorie
29. Listopad 2009
Graham Greene: Cesty s tetičkou

Graham Greene: Cesty s tetičkou

Travels With My Aunt, 1969

Po povídkové sbírce Smíme si půjčit vašeho manžela? je dalším z příspěvků Grahama Greenea do lehkého žánru humoristické literatury je hříčka z roku 1969 Cesty s tetičkou, jež se tři roky poté dočkala i svého filmového zpracování.
Kategorie
23. Listopad 2009
Miroslav Macháček: Zápisky z blázince

Miroslav Macháček: Zápisky z blázince

1975

I bez použití patosu a nadměrné dramatičnosti lze Miroslava Macháčka položit jako jednoho z nejvýznamnějších divadelních režisérů 60. až 80. let. Ba Macháček přes mnohé a opakované zákazy tvůrčí činnosti - de facto mu byl zakázán vstup na půdu někdejší Československé televize i Rozhlasu a stal se tak nepřístupným pro jakékoliv masovější publikum, patří i dnes mezi nejrespektovanější a nejoblíbenější herce české historie.
Kategorie
18. Listopad 2009
Graham Greene: Smíme si půjčit vašeho manžela?

Graham Greene: Smíme si půjčit vašeho manžela?

May We Borrow Your Husband? (and Other Comedies of the Sexual Life), 1967

Souborné dílo Grahama Greena čítá celkem na padesát svazků od mladických básnických výlevů, přes dobrodružné a detektivní romány, vrcholné psychologické opusy, pro které se Greenovi přezdívá spisovatel svědomí, až po eseje, scénáře, divadelní hry a cestopisy. A k tomu všemu se Greene ve volných chvilkách a prvoplánovitě spíše pro vlastní pobavení pokouší proniknout i do čistě humoristického žánru.
Kategorie
17. Listopad 2009
Barry Gifford: Zběsilost v srdci

Barry Gifford: Zběsilost v srdci

Wild at Heart, 1990

Barry Gifford však má na svém autorském kontě více než dvě desítky dalších literárních zářezů, včetně zatím sedmidílné série Lulu & námořník, či spoluautorství scénáře slavného filmu Davida Lynche, Lost Highway z roku 1997.
Kategorie
15. Říjen 2009
Karel Čapek: Obyčejný život

Karel Čapek: Obyčejný život

1934

Obyčejný život svým charakterem navenek plně zapadá do Čapkovy volné trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život z počátku 30. let, které jednotně nejprve vycházely na pokračování v Lidových novinách (Obyčejný život konkrétně mezi 30. 9. a 27. 11. 1934) a teprve poté se dočkaly svého knižního vydání. Všechna tato tři díla rovněž sdílí takřka filozofující pokus, kterým chtěl Čapek dokázat neuchopitelnost lidského života. To, co však Obyčejný život od předchozích dvou částí vyděluje, je zřetelná paralela „obyčejného člověka“, jehož jméno není v celém románu ani jednou zmiňováno, s autorem samotným. Obyčejný život tak lze položit za Čapkovo předčasné bilancování nad vlastním životem.
Kategorie
15. Říjen 2009
Georg Büchner: Vojcek

Georg Büchner: Vojcek

Woyzeck, 1837

V pomyslném seznamu nejdůležitějších a nejvlivnějších her moderního dramatu by hra Vojcek německého dramatika, spisovatele a sociálního revolucionáře Georga Büchnera (17. října 1813 – 19. února 1837) zaujímala jedno z nejpřednějších míst a to ačkoliv, nebo právě proto, že Büchner libreto své hry nikdy nedokončil, ba její text se nám dochoval ve dvou odlišných verzích s nečitelnými pasážemi a s neočíslovaným pořadím scén tak, že každá její inscenace je svébytným dílem se spoluautorstvím, do kterého lze krom samotného Büchnera přinejmenším přidělit i celý kolektiv překladatelů, editorů a autorů třetího aktu, jež v Büchnerově textu zcela chybí.
Kategorie
15. Říjen 2009
Evan Hunter: Spousta malých darebáků

Evan Hunter: Spousta malých darebáků

Every Little Crook And Nanny, 1972

Synonymem „mafiánské“ literatury, který tento žánr současně objevil, završil ale i svou kvalitou zcela uzavřel pro další interpretace, je román Maria Puza z roku 1969, Kmotr.
Kategorie
09. Říjen 2009
Jan Novák: Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci

Jan Novák: Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci

Commies, Crooks, Gypsies, Spooks & Poets, 1995

Jan Novák pronikl do povědomí širší čtenářské veřejnosti až v souvislosti s oceněním svého dokumentárně laděného románu Zatím dobrý jakožto nejlepší knihy roku 2005 v rámci nejprestižnější české literární ceny Magnesia Litera.
Kategorie
18. Červenec 2009
Francis Scott Fitzgerald: Poslední magnát

Francis Scott Fitzgerald: Poslední magnát

The Last Tycoon, 1941

U většiny spisovatelů není příliš žádoucí pátrat v jejich skutečných životních osudech jako v paralelách a inspiraci jejich často nesmrtelného díla. Příliš horlivý čtenář se tak vystavuje riziku, že ve svém životním idolu často objeví obyčejného měšťáka, který ve své rozvinuté fantazii nahrazuje to, co nemohl či nedokázal prožít ve svém skutečném životě.
Kategorie
17. Červenec 2009
Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby

Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby

The Great Gatsby, 1925

Velký Gatsby je dnes základním studijním materiálem v rámci osnov studia americké literatury a v nejrůznějších žebříčcích se umisťuje jako jedno z nejvýznamnějších literárních uměleckých děl 20. století. Toto privilegium se však Velkému Gatsbymu dostalo až po smrti svého autora, Francise Scotta Fitzgeralda v roce 1940. Ba naopak, Velký Gatsby nebyl čtenářským či ekonomickým propadákem, ale ohlas který vzbudil přeci jen neodpovídal, jak poději rozpoznaným kvalitám díla, tak obrovskému úsilí, které do něj Fitzgerald během své tříleté práce vložil.
Kategorie
16. Červenec 2009
Lev Nikolajevič Tolstoj: Příběh koně

Lev Nikolajevič Tolstoj: Příběh koně

Холстомер, 1886

Hodnocení osobnosti Lva Nikolajeviče Tolstého není, ačkoliv by se to vzhledem k aureole jeho jména mohlo zdát zcela opačně, nikterak jednoduché. Tolstoj díky své dílu proslul jako oddaný humanista, jehož krédem bylo „neprotivit se zlu násilím“. Za svého života však byl více znám jako pedant a tyran svých nejbližších; stoupenec patriarchálního systému, ve kterém by ženě nemělo být dovoleno samostatně myslet; odpůrce modernismu a moderní západní civilizace; ale zejména jako zcela neúspěšný sociální experimentátor, kdy přes relativně odvážné myšlenky à la dát nevolníkům vzdělání, nebyl nikdy schopen cokoliv dotáhnout do úspěšného konce.
Kategorie
16. Červenec 2009
Karel Čapek: Povětroň

Karel Čapek: Povětroň

1933

Počátek 30. let je v díle Karla Čapka uvozen volnou trilogií Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, ve které rozvinul svou oblíbenou metodu vyprávění, kdy daný příběh popisuje z pohledu hned několika osob. Výsledný dojem a interpretaci skutečného průběhu událostí pak Čapek indiferentně nechává na samotném čtenáři.
Kategorie
15. Červenec 2009
Graham Greene: Revolver na prodej

Graham Greene: Revolver na prodej

A Gun For Sale, 1936

Grahama Greena bychom mohli obvinit z ledasčeho. Od vlastního pokrytectví - v souladu s katolickou doktrínou, kterou sám vyznával jen velmi vlažně, se nikdy nenechal rozvést, ačkoliv drtivou část svého života strávil, eufemisticky řečeno, mimo manželské lože. Přes pokrytectví odražené ve svém díle, kdy právě archetyp nevěrného katolíka dominuje Greenovým nejúhlavnějším románům. Až po reakci literární kritiky, která Greena obviňovala z přílišné jednoduchosti nebo naopak přílišného filozofování, z pohrdání všeobecně uznávaných hodnot a zase naopak přílišného svatouškovství se skrývání se za náboženskou doktrínou. (Ať tak či onak, britská teoretická literární obec Greenovi nikdy příliš neporozuměla a ačkoliv byl hned několikrát favoritem na ocenění Nobelovu cenu, nikdy nezískal z této strany patřičnou podporu.)

Autoři a zúčastnění

Náhodně vybrané obrázky

Zkazky barbarůStarcova modlitbaBerthe Badyová
Tomáš Odaha © 1999-2022

Syndikovat obsah:

Syndikovat obsah