„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Prosinec 2008

Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník

Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník

1933

Tragédií díla Ivana Olbrachta bylo jeho odsouzení stát se již za svého života klasikem, jež bývá zadáván v povinné školní četbě, byť jeho lingvistická, dějová i myšlenková úroveň jej řadí mezi intelektuálně nejnáročnější české spisovatele tak, že jen málokterý z jeho čtenářů je schopen ocenit skutečné hloubky jeho díla.
19. Prosinec 2008
Dan Svátek: Blízko nebe

Dan Svátek: Blízko nebe

Bylo by nošením dříví do lesa opakovat nekonečné litanie o katastrofální úrovni současného českého filmu, jenž nelze nazvat jinak než krizí. Zvlášť, podíváme-li se kamkoliv i do těch donedávna filmu zcela zapovězeným zemím, kde dnes vzniká kinematografie té nejvyšší úrovně, jež sebou navíc přináší doposud zcela netušené podněty a umělecké rozměry.
Pierre Boulle: Most přes řeku Kwai

Pierre Boulle: Most přes řeku Kwai

Le Pont de la Rivière Kwai, 1952

Světový věhlas jež dílo Pierra Boulla Most přes řeku Kwai záhy po svém vydání v roce 1952 vzbudilo, není paradoxně dán ani tolik svými nezpochybnitelnými literárními kvalitami, kdy jeho koncepce balancuje na hraně mezi ironií, absurdnem a žurnalistickou reportáží, ale jeho nepochopením, kdy byla Boulleho fikce vzhledem k reportážnímu stylu pokládána za ohlas autentických událostí. Druhou a doposud nevysychající vlnu zájmu pak vzbudila slavná filmová adaptace z roku 1957, jež byla oceněna 7 Oskary a patří mezi nejoceňovanější filmy všech dob.
19. Prosinec 2008
Duše jako kaviár

Duše jako kaviár

V autorském počinu Milana Cieslara Duše jako kaviár je velmi těžké najít alespoň nějaké malé pozitivum, pro které by bylo zajímavé tento snímek s nepopíratelnou inspirací v televizních mýdlových operách i aspirací oslovit zejména ženy v domácnosti shlédnout. Z naprostého průměru obdobných filmů, jež se u nás v posledních několika letech točí jako na běžícím pásu, tak vyniká jedině nadprůměrná Tatiana Vilhelmová a čerstvý vítr v podobě Karolíny Kaiserové, jež z jinak naprosté křečovité nudy dostaly alespoň náznaky něčeho, co lze nazvat dobrým filmem.
19. Prosinec 2008
Kytice z tisíce a jedné noci

Kytice z tisíce a jedné noci

Ke jménu režisérské legendy Piera Paola Pasoliniho není asi nutné cokoliv dodávat (pro připomenutí Evangelium svatého Matouše, Saló aneb 120 dní Sodomy či Canterburské povídky), nicméně přes jeho nezpochybnitelnou genialitu i jeho vášnivý obdivovatel zaváhá, zda je v Pasoliniho možnostech zhostit se námětu takového kalibru, jakým bezesporu jsou peršanské Příběhy tisíce a jedné noci tak, aby na jedné straně nesklouzly po megalomanské filmové výpravě, pro niž se nedostává skutečným filmovým kvalitám a na straně druhé nebyla předloha degradována na pouhé pohádky pro děti, za které je ostatně všeobecně pokládána.
Kategorie
19. Prosinec 2008
Pier Paolo Pasolini

Pier Paolo Pasolini

Leonid Andrejev: Fixní idea

Leonid Andrejev: Fixní idea

Мысль, 1902

Dílo Leonida Andrejeva není rozhodně četbou nijak snadnou a to nejen pro jeho stylistickou a lingvistickou náročnost, ale zejména pro jeho filozoficko-psychologické pozadí, jež svádí k Andrejevově interpretaci jako autora pesimismu, avšak mnohem výstižnější ba bližší k jeho původním záměrům by bylo Leonida Andrejeva vykládat jako ruského Nietzscheho, jež kladivem rozboural obrazy člověka tak, jak je nezávisle na sobě vybudovali Lev Nikolajevič Tolstoj a Fjodor Michajlovič Dostojevskij.
Truman Capote

Truman Capote

Breakfast at Tiffany´s, 1958

Námět i zpracování Snídaně u Tiffanyho Trumana Capota je přímo předurčen k tomu, aby se stal filmový hitem. Avšak ani ne tak minimalistická délka, jež Snídani u Tiffanyho klasifikuje spíš jako povídku, ale zejména absence psychologického pozadí, jenž by čtenáři osvítilo příčiny jednání i samotnou podstatu osobnosti Holly Golightlyové, kolem níž se celý děj Capotovy novely točí a která tak má však jen mlhavé obrysy a jeví se jen jako velmi vybájená legenda, ale i vykonstruovaná zápletka, která by dovolila příběh nějakým způsobem uzavřít, činí z toho nejznámějšího Capotova díla jen velmi chabé dílo, jenž stojí za přečtení právě jen pro svůj filmový derivát.
Michail Afanasjevič Bulgakov

Michail Afanasjevič Bulgakov

Театральный роман, 1936 (vydáno 1966)

Michail Afanasjevič Bulgakov byl po celý svůj literárně činný život nucen bojovat s cenzurou, nesmyslnými i závistí motivovanými zákazy tak, že většina jeho díla byla v Sovětském Svazu, na rozdíl od západních zemí, kde si již ve 20. letech našlo velké zástupy čtenářů i divadelních diváků, vydána až několik desetiletí po jeho smrti. A osud valné části Bulgakovovy prózy následoval i Divadelní román psaný v letech 1930 až 1936, který však nedokončil, aby veškeré své zbývající síly soustředil na dokončení svého životního a nesmrtelného díla, Mistr a Markétka. (Dokončil jej jen několik dní před svou smrtí 20. března 1940 s tím, že jeho poslední kapitoly již jen v leže diktoval).
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Cizí žena a muž pod postelí

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Cizí žena a muž pod postelí

Nejznámější Dostojevského humoristické dílo Strýčkův sen z roku 1859 si na paškál bere vzhlédnutí se ruské střední třídy ve francouzské společenské etiketě z doby před půl stoletím s námětem senilního knížete K. přesvědčeném o své milostné neodolatelnosti, kterého se čilá Marja Alexandrovna Moskalevová snaží provdat za svou společensky znemožněnou a již poněkud starší dceru Zinaidu.