V noci jsem snil, že jsem motýlem

Poetický film Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště je nostalgickou reminiscencí na období První republiky. Děj je umístěn do dělnického Žižkova s kulisami pavlačového domu, žižkovských továren, ale i typicky žižkovských pajzlů. Film se vyznačuje realistickou atmosférou, ale leitmotiv příběhu je skryt v podobenství Adama a Evy a jejich vyhnání z ráje - mladí milenci Kajda a Pája mohou libovolně docházet do nádherné zahrady sececní vily, mohou jíst ovoce ze všech stromů, ale nesmí sníst ani zrníčko hroznového vína. - Ale Páju svede Kajdův starší bratr Pepan, Pája utrhne hrozny a je tak navěky vyhnána nejen z rajské zahrady, ale symbolicky tak končí i její první platonická láska ještě téhož věčera ji Pepan svede v hodinovém hotelu a krátce poté je i otcem vyhozena z domu.

Režijně-scénáristická dvojice, slovenský Ján Kadár a český Elmar Klos, natočila ve svém tvůrčím období mezi léty 1952 až 1969, kdy Ján Kadár emigroval do USA, celkem 8 filmů různorodé kvality. - Tím jednoznačně nejlepším byl snímek Obchod na korze z roku 1965, který byl v roce následujícím oceněn americkým Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. Dalšími dvěma snímky, které odolaly zubu času a jsou oblíbené i současným filmovým publikem, je to provařená lidová komedie Hudba z Marsu z roku 1955 a dále snímek na motivy stejnojmenného románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen z roku 1963, který bývá zařazován mezi snímky československé nové vlny.

Režisér Sidney Lumet má ve své více než šedesátileté kariéře na kontě dva snímky, jež se zapsaly do filmové historie - Dvanáct rozhněvaných mužů z roku 1957 a Serpico z roku 1973 a byť byl mnohokrát nominován na Oscara, získal jej až v roce 2005 za celoživotní výkon. Z bohaté herecké filmografie Al Pacina se pro změnu kvalitativně vydělují dva snímky Kmotr z roku 1972 a pro změnu právě film Serpico o rok později, aby nakonec svého hereckého Oscara získal v roce 1992 za nepříliš povedenou (ve srovnání s originálem) coververzi italské komedie Vůně ženy z roku 1974.