V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ságu Na východ od ráje John Steinbeck původně zamýšlel napsat jen pro své dva syny, v té době šestiletého Thoma a čtyřletého Johna, s tím, že v knize shrne veškerou svou doposud nabytou moudrost, poznání i pokoru, kterou jakožto v té době již živoucí literární legenda (a o deset let později i nositel Nobelovy cenu za literaturu) měl ve svých necelých padesáti letech možnost poznat.

Život a dílo Liona Feuchtwangera lze rozdělit do tří tvůrčích období: Na období německé, kdy se Feuchtwanger již ve svém relativně raném díle Žid Süss z roku 1925 etabloval jako jeden z nejúspěšnějších německých spisovatelů mezidobí dvou světových válek. Dále, po nástupu Hitlera a nacistické ideologie je to politicky angažovaná próza s vrcholem v románu Sourozenci Oppermannovi z roku 1933 či o deset let mladším Bratři Lautensackové, pro které se Feuchtwanger stal přímým nepřítelem fašistického režimu - krom jiného byl i z jedním z autorů, jehož knihy byly spáleny v rámci noci 10. května 1933. A konečně období amerického exilu, ve kterém se obrátil k historickým tématům à la Goya (1951) či Židovka z Toleda (1955).

Emily Brontëová zveřejnila svůj román Na Větrné hůrce v roce 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell, kdy takřka vzápětí zemřela na tuberkulózu. Toto její jediné dílo tak na dlouhá desetiletí zcela zapadlo jakožto nepříliš zdařilá prvotina Emiliiny slavnější sestry Charlotty Brontëové, za které bylo Na Větrné hůrce dlouhá léta považováno.

Peruánec Mario Vargas LLosa vstoupil na světovou literární scénu hned svou prvotinou Město a psi z roku 1963, kdy společně s Argentincem Juliem Cortázarem, Mexičanem Carlosem Fuentesem a Kolumbijcem Gabrielem Garcíou Márquezem stál u počátku nevídaného uměleckého vzestupu latinsko-amerických autorů, který v průběhu 60. let nenávratně smetl dosavadní koncepci moderní literatury.

Vrcholné tvůrčí období Leonida Andrejeva spadá do úseku několika let na počátku 20. století, ve kterých doposud nepříliš literárně úspěšný Andrejev pro sebe ale i pro ruskou inteligenci a širší čtenářskou obec objevil temně laděné myšlenkové obzory německého filozofa Arthura Schopenhauera.

Margaret Atwoodová si již v roce 1983, tedy po 20 letech své činné spisovatelské dráhy, vydobyla jméno nejlepší současné kanadské spisovatelky, ba jedné z nejlepších autorek moderní prózy 20. století. Její počin Hra na vraha je tak vhodné hodnotit právě v tomto světle, kdy Atwoodová jakožto úspěšná a zavedená autorka dává svým zástupům věrných čtenářů, ale i kritikům, nahlédnout do své tvůrčí kuchyně s útržky krátkých skic, s náměty drobných reminiscencí a ironických črtů s humorem často na úkor sebe sama.

Z poměrně dlouhosáhlého seznamu fantaskních či sociálně utopistických románových představ o budoucím vývoji naší civilizace je dnes více či méně každý čtenář alespoň co do hrubého nástinu seznámen s románem George Orwella z roku 1949 - 1984, který lze pro bezprecedentní četnost citací ale i mnoho původních přízvisek, jež přešly do běžného komunikačního slovníku (např. „Velký bratr“ či „newspeak“), označit za jedno z nejvlivnějších literárních děl 20. století.