V noci jsem snil, že jsem motýlem

Hermann Hesse je přes svou poměrně značnou myšlenkovou jednoduchost a hlubokou zakořeněnost v konzervativních hodnotách společnosti před I. světovou válkou, kdy se jako autor vymyká snad jen svým prvenstvím v zakomponování buddhistické filozofie v německy psané literatuře, dodnes jedním z celosvětově nejvydávanějších německých autorů všech dob.

Stěžejní bod díla Milana Kundery, v současnosti zcela neoddiskutovatelně nejlepšího českého spisovatele, lze definovat zejména jako přesah od čistě beletristického pojetí k filozofickým a estetickým úvahám tak, že je Kundera často zmiňován jako stvořitel moderního esejistického žánru.

Haruki Murakami (jap. 村上春樹) patří zvláště díky svému retrospektivnímu a částečně i autobiografickému románu z roku 1987, Norské dřevo, k vůbec nejznámějším japonským spisovatelům na západní polokouli, kdy ostatně sám Murakami se na západ nejen orientuje, ale zcela programově se jeho směrem vyděluje z japonské literární tradice.

Již jen samotný fakt, že se Michail Konotov jakožto představitel současné ruské prózy dostal až k rukám českého čtenáře, hovoří o tom, že Nahá pionýrka bourá onen ruský mýtus s nádechem národního patosu o udatné Rudé armádě přinejmenším způsobem, pro který bychom i v šíři světové literatury jen stěží hledaly paralelu. Ba Michailu Konotovu se v této ironické próze se čtrnáctiletou pionýrkou a nadšenou stalinistkou, jež považuje za svou povinnost dávat své mladé tělo noc co noc celému důstojnickému sboru, podařilo najít na straně jedné velmi vděčné téma malé kurtizány, a na straně druhé tak učinit velmi hořkou formou s nijak neskrývanou ironií, která si nijak nezadá s veledíly typu Dobrý voják Švejk Jaroslava Haška či Hlava XXII Josepha Hellera.

Robert Stone bývá sice zařazován do generace beatniků, nicméně mnohem přesnější je jej charakterizovat jako „post-beatnika“ s kritickým postojem jak k většinové společnosti tak k ideálům hippies. V této charakteristice je mu nejbližším spojencem další „post-beatnik“ Key Kesey, kdy se ostatně Robert Stone s Keseyem úzce přátelil, ba zúčastnil se jízdy Keseyho skupiny Merry Pranksters z Kalifornie do New Yorku v psychodelicky pomalovaném školním autobuse, který měl propagovat drogy, marihuanu a LSD.

Původní verzi Justiny nazvanou Nehody ctnosti z roku 1787 Markýz de Sade koncipoval jako filozofický manifest svého pojetí libertinismu - odsuzuje ctnost, ba dokazuje, že nad ctí a mravy mají vždy navrch bezskrupulózní a bezohlední darebáci, ba příroda, potažmo bůh, je k lidskému konání zcela nezúčastněná.