V noci jsem snil, že jsem motýlem

Woody Allen si ve svém tradičně plně autorském snímku Výstřely na Broadway z roku 1994 vzal na mušku, jak ostatně napovídá sám název, fenomén Broadwaye. Děj umístěný do časů americké prohibice na pomezí 20. a 30. let je pak ve snímku nepřímo zpřítomněn vládou mafiánských gangů.

Zobecníme-li dílo Akiry Kurosawy jako celek, lze říci, že Kurosawa je přes japonské reálie a množství historických výprav do japonského středověku, formálně režisér evropský, pročež se ostatně stal celosvětově jedním z nejoblíbenějších filmových tvůrců. A jeho snímek z roku 1963, Nebe a peklo, lze v tomto kontextu označit za výtvor, který si nese všechny rysy typického evropského produktu žánru kriminálních filmů 60. let, ba s jistou nadsázkou lze říci, že se příliš neliší ani od toho, co se točilo v tehdejším socialistickém Československu.

Pro dnešního otrlého diváka, který si bez nějaké té odkryté partie intimní části ženského těla již film ani nedokáže představit, je Lolita z roku 1962 v režii Stanleyho Kubricka a se scénářem samotného tvůrce fenoménu Lolity - Vladimíra Nabokova, velmi slabou kávou. - Nabokov se podobně jako při psaní knižní předlohy v prvé řadě snažil vystříhat jakýmkoliv kontroverzním záběrům, ba i slovním narážkám tak, aby nejen že nemohly zacvakat nůžky cenzorů, ale zejména proto, aby snímek zůstal přístupný co nejširší skupině diváků. Věk Lolity Nabokov navíc zvýšil z původních 12 na 14 let, čímž asi definitivně odradil nejednoho lehce zvráceného obdivovatele malých holčiček.

Jistě, existuje typ filmu, který lze nazvat pro svou nadčasovost, stálost ve svém sdělení i oblíbenost mezi diváky jako kultovní. Nicméně pak existuje ještě jeden druh filmu, který překračuje samotnou filmovou kategorii a bývá spíše charakterizován jako deklarace, v tomto případě svobody. Ano, je jen jeden snímek tohoto typu a to autorský počin trojice Peter Fonda, Dennis Hopper a Terry Southern, kteří se krom námětu, scénáře podělili i o herecké ztvárnění v hlavních rolích, režii a produkci, protože na konci 60. let se v Americe nenašel producent, který by byl ochoten do snímku propagující a hlásajícím tehdy politicky velmi problematickou svobodu vložit jediný dolar. Ano, mluvíme o filmu Easy rider - Bezstarostná jízda z roku 1969.

O kvalitě, v tomto případě nekvalitě, filmového převedení vůbec nejznámějšího díla Milana Kundery, Nesnesitelná lehkost bytí napovídá již to, že Kundera, který se jako poradce zúčastnil samotného natáčení, poté striktně zakázal jakékoliv další filmové či divadelní adaptace kteréhokoliv ze svých literárních děl.

V pořadí druhý celovečerní film Davida Lynche Sloní muž z roku 1980 si odnesl, v kontextu předešlé i následné Lynchovy nezávislé tvorby, zcela neuvěřitelných 8 nominací na prestižní ocenění Americké filmové akademie - Oscara. Za úspěchem snímku je v prvé řadě nutné hledat filmovou předlohu v podobě skutečného Josepha Merricka (ve filmu chybně přejmenovaného na Johna), přezdívaného pro své znetvoření Sloní muž, který si dokázal získat velké sympatie i v anglické královské rodině, kdy jeho velkou sympatizantkou byla Alexandra, princezna z Walesu, potažmo se o něj zajímala i samotná královna Viktorie.