„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Filmové recenze a kritiky

Alejandro Amenábar: Otevři oči

Alejandro Amenábar: Otevři oči

Španělská kinematografie je sice na obrovském kvalitativním vzestupu, kdy její hlavní ikona, režisér Pedro Almodóvar získal za svůj film Vše o mé matce do té doby pro španělskou kinematografii zcela nedosažitelné ocenění v podobě Oscara, nicméně k českému diváku se bohužel a to klasicky dostává pouze ona zcela umělecky vyprázdněná část, jež po vzoru Almodóvara krůček po krůčku bourá někdejší mravnostní tabu, ale krom prvoplánovitého šoku, kýčovitosti, již nemá zhola nic, co by mohla nabídnout.
Luc Besson: Léon

Luc Besson: Léon

Na konci 80. a minimálně do poloviny 90. let patřil filmový námět hrdiny - osamělého a nelítostného zabijáka přinejmenším mezi onu sortu snímků, které si sice na sebe dokážou vydělat, ale příběh i herecké ztvárnění spíše připomínají filmovou frašku.
Občan Václav Havel jede na dovolenou

Občan Václav Havel jede na dovolenou

Leitmotivem autorského dokumentárního filmu Jana Nováka Občan Václav Havel jede na dovolenou se neměl stát, jak by se snad z názvu mohlo zdát, autobiografickým portrétem Václava Havla, ale měl na Havlově fenoménu a policejních manévrech několika set příslušníků STB i řádových jednotek VB, které doprovázely Havlovu týdenní „dovolenou“ v srpnu 1985, znázornit naprostou absurdnost policejního státu.
Dino Risi: Vůně ženy

Dino Risi: Vůně ženy

Vůně ženy, jež tvoří to nejlepší z toho, co následovalo po vrcholu, kterého italská kinematografie dosáhla v 50. a 60. letech, je založena na skvělé spolupráci režiséra Dina Risiho, kameramana Claudia Cirilloa a Vittoria Gassmana v hlavní roli kapitána Fausta tak, že ač je Vůně ženy co do koncepce natočena jako komedie, obsahuje nejen mnoho vážných témat, ale má i existenciální podtext.
Absolvent

Absolvent

Absolvent je jedním z mála filmů, ve kterém se, byť jen nepřímo, podařilo odrazit svobodomyslnost amerických 60. let (přirozeně v čele s kultem Easy Rider / Bezstarostná jízda). Původní čistě sexuální rovina - milenec matky se zamiluje do dcery, o kterou poté musí bojovat proti všem, přerostla z lehké komedie v mnohem hlubší, řekněme, generační zpověď.
Tsotsi

Tsotsi

V souvislosti s velmi diskutovaným filmem Tsotsi, jež se shodou okolností letos dostal i mezi desítku filmů tzv. Projektu 100 - 2007, se nabízí myšlenka, že ocenění celosvětově nejsledovanější filmovou cenou, Oscarem, může nabýt i podobu danajského daru.
Akira Kurosawa: Opilý anděl

Akira Kurosawa: Opilý anděl

Sám Akira Kurosawa Opilého anděla charakterizoval jako jednoznačný kvalitativní předěl ve svém díle, parafrázovaně řečeno jako svůj první film, jenž skutečně pramenil z jeho nitra. Opilý anděl je však významný hned z několika dalších aspektů: Pro světovou kinematografii znamenal začátek vůbec nejzdařilejší spolupráce dvojice režisér - herec, tj. Akira Kurosawa - Toshirô Mifune. Z hlediska kinematografie japonské se jedná o první kritický pohled na poválečné Japonsko se zobrazením sociální bídy, nadvlády zločineckých gangů ale i všudypřítomnou korupci.
Krzysztof Kieślowski: Krátký film o lásce

Krzysztof Kieślowski: Krátký film o lásce

V depresivních kulisách šedivého panelákového sídliště se Krzysztofu Kieślowskému podařilo rozpoutat jeden z nejuhrančivějších a současně i nejoriginálnějších filmových příběhů lásky. To vše na pozadí šestého přikázání biblického Desatera „Nesesmilníš“ (Ex 20, 14) neboli rozšířené verze šesté části původního televizního seriálu Dekalog natočeného v roce 1988 pro polskou televizi.
Ettore Scola: Zvláštní den

Ettore Scola: Zvláštní den

Jako herecký koncert bývá uvozován Zvláštní den v podání dvojice dvou velkých herců Sophie Loren a Marcella Mastroianniho, kdy před jejich výkony nezbývá nic než tiše smeknout. Ve snímku de facto založeném na dvou hercích, je na pozadí jednoho dne 8. května 1938, kdy se v Římě sejde Hitler s Mussolinim, shrnut celý princip fašismu, nacionalismu či diktatury, ale i holá nemožnost jedince čelit zmanipulovaným masám.
Mario Monicelli: Casanova '70

Mario Monicelli: Casanova '70

Marcella Mastroianniho můžeme bez větších sporů pasovat na hereckou ikonu nejen italské ale i světové kinematografie 2. poloviny 20. století. Nicméně i Mastroianni má na svém kontě celou sbírku filmů, jež se v nejlepším případě ohnuly před pokleslým vkusem širokého diváckého publika. A jedním z těch slavnějších nepovedených variací na typickou lidovou komedii tak, jak se točily v 60. a 70. letech, je povídkový film Casanova '70 v režii italského nestora tohoto žánru Maria Monicelliho.
Akira Kurosawa: Tělesná stráž / Yojimbo

Akira Kurosawa: Tělesná stráž / Yojimbo

Byť je Yojimbo oslavován co do filmové kvality, skvělého snímání kamerou, hereckého výkonu Toshirô Mifuneho v hlavní roli, potažmo mistrovské režie ale i námětu a scénáře Akiry Kurosawy, bývá často, a dodejme že negativně, srovnáván se svými „remaky“ - spaghetti westernem Pro hrst dolarů z roku 1964 a akčním filmem Poslední zůstává z roku 1996. Ale již v kontextu srovnání originálu s velmi chabou kopií je jasné, že Kurosawa ve své parafrázi na klasický americký western přenesený do čistě japonských reálií uhodil hlavičkou o hřebíček.
Park Chan-wook: Nebohá paní pomsta

Park Chan-wook: Nebohá paní pomsta

Není tomu mnoho let, přesněji šest, kdy představa uměleckého filmu v podání korejského tvůrce budila bohapustý smích. K objevení korejské kinematografie tak došlo v roce 2001, kdy se do českých i evropských kin dostal snímek Ostrov filmového samouka Kim Ki-duka. Když však o další tři roky později přišel Kim Ki-duk s naturalisticky poetickým snímkem Jaro, léto, podzim, zima ...a jaro stal se korejský film minimálně námětem intelektuálních diskusí. A poté, co do evropských kin vkročil i Park Chan-wook se svým druhým dílem volného cyklu na téma pomsty, brutálním snímkem Old Boy, nebylo již o korejské kinematografii žádných pochyb a Park Chan-wook si odnesl celou řadu ocenění z evropských filmových festivalů, ba dokonce zabodoval i u jinak velmi konzervativního českého diváka.
Damiano Damiani: Den sovy

Damiano Damiani: Den sovy

Žánru tzv. mafiánskému filmu sice jednoznačně vévodí snímek Francise Forda Coppoly Kmotr z roku 1972, ale jako mnohem realističtější a vyzrálejší co do zpracování svého tématu se jeví počin Damiana Damianiho Den sovy z roku 1968 s excelentním hereckým obsazením v čele s Claudií Cardinale a Francem Nerem.
Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Asi ne náhodou je téma atomového výbuchu v japonské kinematografii přítomno jako jedno z opakovaně nejvíce zpracovávaných témat. Akira Kurosawa, jakožto nejlepší japonský filmový tvůrce všech dob, se k tomuto tématu vyjadřuje hned nadvakrát: ve svém relativně raném snímku z roku 1955, Žiji ve strachu, a podruhé se k němu vrací až v samotném závěru svého života i díla, v jednom ze svých Snů z roku 1990.
18. Leden 2009
Betonová zahrada

Betonová zahrada

Filmová adaptace prvotiny Iana McEwana Betonová zahrada sice v žádném ohledu nepřekračuje stín pouhého manuálního převedení kvalitní literární předlohy, ba snad jen s čestnou výjimkou Charlotte Gainsbourg v hlavní roli patnáctileté Julie, pouze těží z originality, ba provokativnosti, původního příběhu, nicméně věřím, že i tento chabý filmový derivát může nejednomu mladému divákovi otevřít zcela nový svět zakázaného ovoce, ať již v podobě onanie, tak sourozeneckého incestu v závěru filmu.