V noci jsem snil, že jsem motýlem

Přes poměrně hojné publikace kolísavé historické hodnoty, jimiž je náš knižní trh penetrován, lze za nejvěrohodnější informační o problematice ruských pracovních táborů, gulagů, položit dílo v podstatě amatérského historika Alexandra Isajeviče Solženicyna, Souostroví gulag (1958-1968; vyd. 1973). Osudy několika desítek tisíc československých občanů, jež byli mezi léty 1939 a 1945 do Sovětského Svazu odvlečeni, neupadly do zapomnění jen díky několika málo střípkům těch, kteří ruské pracovní tábory nejen přežili, ale podařilo se jim i vrátit zpět do Československa a najít v sobě tolik odvahy, aby o svém osudu dokázali podat zprávu dalším generacím. A právě jednou z těchto několika ojedinělých výpovědí jsou vzpomínky rusínského učitele a přesvědčeného Čechoslováka, Štěpána Luťanského, jež v roce 1939 utekl z Maďary okupované Podkarpatské Rusi do Sovětskou armádou obsazeného východního Polska, aby zde pod vedením Sovětské armády vedl osvobozenecký boj ať již proti maďarským tak německým fašistům - Pečorlag aneb Útěk do ráje (1950; vyd. 1999).

Neoficiálně nejlepší kanadská spisovatelka, Margaret Atwoodová, též velmi žhavá kandidátka na ocenění Nobelovou cenou za rok 2003, si vydobyla svůj mezinárodní věhlas nejen jako literární autorka, ale též se angažuje i jako politická a feministická aktivistka. A právě jako průsečík mezi poezií, prózou a feministicko genderově laděnou kritikou s politicko-ekonomickým podtextem v pozadí, lze přirovnat rané a současně jedno z nejlepších Atwoodové děl, Z hlubin.

Kmotra Maria Puza si snad vedle Hlavy XXII Josepha Hellera troufám označit jako nejzákladnější dílo moderní anglosaské literatury, které ač nemaje přímých literárních následovníků, do značné míry přerostlo hranice literární fikce a stalo se zcela běžnou součástí běžného hovorového slovníku ale i obecné vzdělanosti.

Námět vědomí si své společenské neoblíbenosti až trapnosti, se kterou se hlavní hrdina snaží nezůstat sám, Dostojevskij zpracovává opakovaně napříč celým svým dílem. Nejvýrazněji jej Dostojevskij zpracovává ve své rané povídce Polzunkov (1847) a zejména pak v přelomovém díle Zápisky z podzemí (1864), ale jako tématické střípky jej najdeme jak v jeho nejvyzrálejším dílech tak v části odlehčenější jako je například Sen směšného člověka z roku 1877. Tématika hledání sebe sama i svého společenského zařazení a ocenění je tak v Dostojevského díle jedna z nejústřednějších.

Psychoanalýza a vliv východní filozofie s přímým přesahem k celoživotní kritice nacionalismu, maloměšťáctví a majetnického pragmatismu - tak lze ve stručnosti vyjmenovat základní pilíře díla jednoho z nejpilnějších spisovatelů 20. století, Hermanna Hesseho , kdy ač jeho vrcholné období spadá do 20. let, respektive byl oceněn Nobelovou cenou v roce 1946, největší věhlas jeho dílo vzbudilo v letech 60. a 70. v souvislosti s tehdejší módou nekritické adorace východních náboženství.

Námět novely Smrt v Benátkách byla i samotným Thomasem Mannem označena za problematickou tak, že i sám autor ji nedoporučoval ke knižnímu vydání. Přes svou morální provokativnost ale i velmi jasné kontury paralel autora s hlavním hrdinou, spisovatelem Gustavem von Aschenbachem, patří Smrt v Benátkách vedle Kouzelného vrchu mezi jeho vůbec nejznámější a čtenáři nejvyhledávanější díla.