V noci jsem snil, že jsem motýlem

Autorský snímek Lítost, z roku 2009, francouzského režiséra Cédrica Kahna je ve většině recenzí a kritik srovnáván a odsuzován pro svou příliš zřejmou inspiraci ve filmu Kahnova slavnějšího kolegy Francoise Truffauta Žena od vedle z roku 1981. Tato inspirace je sice nepochybná a sám Kahn svou Lítost charakterizuje jako poctu Truffautovi, přesto Lítost nelze jednoduše odsoudit jako pouhou předělávku, protože vyjma základního leitmotivu v setkání někdejších milenců po patnácti letech, Kahn Lítost napsal a natočil ve zcela jiném vyznění. - U Truffauta je základní charakteristikou Ženy od vedle destruktivní a vražedná vášeň, u Kahna hlavní postavy své city neustále přehodnocují, bojují s nimi a zejména je mezi oběma milenci obrovská propast, která jim nikdy nedovolí své vášni nadobro propadnout. - Zatímco kdysi talentovaný architekt Mathieu přistupuje k ženám s kombinací machismu a cynismu, jím kdysi odvržená milenka bojuje s kombinací lásky a nedůvěry v Mathieua.

Poté, co Marek Najbrt v roce 2009 natočil Protektora, jeden z nejlepších českých filmů posledních let, byl osloven polskými producenty, kteří se chtěli finančně podílet na dalším Najbrtově snímku. Dle jedné z legend, které kolem sebe šířili samotní tvůrci, aby tak novému filmu zajistili publicitu založenou na „urban legend“, Najbrt společně se spoluscénáristy Robertem Geislerem a Benjaminem Tučkem přepsali koncepci již hotového scénáře tak, aby bylo možné do filmu angažovat i polské herce (a snímek tak bylo možné dostat i do polské kinodistribuce) - odtud se odvozuje i první pokus o vtip - Polski film.

Italský režisér Pietro Germi se celosvětově proslavil zejména díky dvou svým filmovým komediím z 1. poloviny 60. let, ve kterých si bere na paškál nepsané sicilské zákony, kterými se chránila rodinná čest: V Rozvodu po italsku z roku 1961 se hlavní hrdina Fernando, jenž je již ženatý, zamiluje do jiné, přirozeně mnohem krásnější ženy. Na Sicílii však rozvod nepřichází v úvahu a proto Fernando plánuje způsob, jak svou manželku zabít. Situace se však prudce obrátí poté, co jeho manželka uteče s milencem a z Fernanda, jakožto podlého vraha, se dle společenských konvencí musí naopak stát vrah ze cti, který musí zabít manželčina milence a tím se mu otevře i cesta k bezproblémovému rozvodu. V druhém snímku z roku 1964 Svedená a opuštěná si Germi hraje s jinou sicilskou konvencí a to, že v případě znásilnění anebo svedení nezletilé se tento zločin promíjí v případě, že se násilník - svůdce se svou obětí ožení. Neboli svatba vše smaže.

V roce 2008, tedy čtyři roky po jejím úmrtí, měl ve francouzských kinech premiéru životopisný film Sagan, jež pojednává o v rodné Francii čtenářsky velmi oblíbené spisovatelce a dramatičce Françoise Saganové. - Saganové knihy, byť měly spíše klesající kvalitu a jejím nejoceňovanějším dílem byla její prvotina, novela Dobrý den smutku z roku 1954, který napsala ve svých sedmnácti letech, měly vždy vysokou prodejnost, ale ještě většího věhlasu Saganová dosáhla svým osobním životem, kdy její bohatý bisexuální život, drogové i alkoholové eskapády, láska k rychlým autům i rozhazování peněz doslova celými hrstmi byl častým námětem bulváru. Snímek Sagan, v českých kinech uvedený pod názvem Nehanebné lásky Françoise Sagan, ve filmovém klubu české televize zase pod původním Sagan, se pak soustředí právě na sérii perliček z osobního života Françoise Saganové a nečiní si ambice objevit v něm něco nového či snad dokonce složitou osobnost Saganové nějak interpretovat. Stejně se tak divák nic nedozví o jejím díle.

Z velmi bohaté filmografie anglického režiséra Alfreda Hitchcocka jsou proslavené zejména jeho horory z 60.&nbp;let, kdy snímky à la Psycho (1960) a Ptáci (1963) patří mezi divácky nejoceňovanější snímky filmové historie. Z hlediska filmové kritiky je však více vyzdvihována jeho tvorba z let 50., konkrétně pak jeho psychologicky laděné filmy s detektivní zápletkou - Okno do dvora (1954), Na sever severozápadní linkou (1959), a zvláště pak Vertigo (1958), jež dle českých médií má být nejlepším filmem všech dob. - Skutečnost je však mnohem prozaičtější a Vertigo jakožto nejlepší film historie byl letos v červnu prohlášen britským filmovým měsíčníkem Sights and Sound, jež je z principu šovinisticky zaměřen na britskou filmovou scénu a neanglicky mluvené filmy ignoruje tak, že jeho žebříčky zveřejňované každých 10 let (počínaje rokem 1952) nelze brát jako reprezentativní názor. Ostatně, tak vysoké kvality Vertiga nereflektují ani další britské filmové žebříčky, natož pak žebříčky mezinárodní.

Snímek Znamení raka z roku 1967 byl prvním celovečerním snímkem Juraje Herze a protože to byla prvotina velmi úspěšná, Herz na něj navázal celou sérii dalších psychologicky velmi vypjatých filmů, jež jako celek patří do zlaté pokladnice české kinematografie - ať již to jsou Spalovač mrtvol (1968), Petrolejové lampy (1971) či Morgiana (1972).